19. Kapitola - Noční zahrada

Dnes v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Nannerl se probudila do zamračeného dne, přesto jí tato informace nikterak nevadila. Pár okamžiků na to, co otevřela své oči, ji uvítala její komorná a pomohla jí obléknout se do šatů. Už si téměř odvykla na práci komorné, zatímco bydlela s Wolfim u Weberových, kde byly závislé jedna na druhé, aby si s touto ranní obtíží vzájemně vypomohly.
Jít ovšem na snídani byl pro ni nepředstavitelný problém, jelikož se sama minulou noc přesvědčila o tom, že není radno pokoušet se zorientovat v těchto prostorách. Byla proto nesmírně šťastná, když se jí přede dveřmi objevil Alfonso, který se ochotně nabídl, že jí doprovodí do salonu na snídani.
Byla mu opravdu nesmírně vděčná a také byla ráda, že se nevyptával na včerejší večer. Ostatně do toho mu beztak nic nebylo, přesto si připadala poněkud provinile.
 

18. Kapitola - Rána sblížení

Neděle v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
"Možná jste opravdu do mě viděla." Pověděl a svůj rukáv si sesunul níž. Všimla si toho. A také si nezapomněla vzpomenout, že ho v divadle přistihla s dýkou v ruce a ranou na dlani ruky druhé. Pousmála se a rozhlédla se po místnosti. Její pozornosti nemohl ujít portrét překrásné ženy visící nad krbem.
"Hádám, že to má co společného s onou dámou, že?" zašeptala, přesto ji slyšel.
"Má manželka." Zamumlal jemně.
"Je velmi krásná."
"Byla." Zašeptal a jejich pohledy se střetly. "Zemřela před lety."
"To je mi líto, upřímně." Zamumlala slabě a sklopila zrak.
"Věřím Vám."
"To proto jste pořád takový?" zeptala se ho náhle zcela bez rozmyslu.
"Jaký, podle Vás jsem?"

17. Kapitola - Zakletý zámek

16. května 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Constanze pomohla Nannerl sbalit všechny věci, které by případě mohla potřebovat a nesouhlasně vrtěla přitom všem hlavou. Tenhle nápad s tím, aby bydlela u nějakého cizího muže, a ještě ke všemu takového, který jim škodil, kudy jen chodil, to se jí prostě nelíbilo.
Jenomže Wolfi se tak rozhodl a tak i když nesouhlasila, nemohla vůči tomu nijak zvlášť protestovat. Da Ponte se navíc zaručil s tím, že jí tam doprovodí a na všechno dohlédne, aby nemusel mít Wolfi obavy. Protože Wolfi do jeho domu rozhodně vstoupit nehodlal. Přestože tam posílal svou milovanou sestřičku. Také k tomu měl své důvody, které byly zcela zřejmé, a sice že by to bylo nanejvýš podezřelé pro možné náhodné kolemjdoucí, kteří by si toho mohli všimnout. Tohle se Constanze také zrovna dvakrát nezdálo, ale opět musela se se vším smířit a věřit Da Ponteho úsudku a správnému jeho jednání.
Navíc tu byl ještě další věc, která jí přiměla se tohoto všeho účastnit, a sice ona skutečnost, že v domě Salieriho jí skutečně nikdo hledat nebude. Koho by taky napadlo hledat Mozartovu sestru v domě jeho nepřítele.
Wolfi se dušoval všem přítomným, že díky spolupráci Salieriho na onom díle, které zpracovávali, bude mít alespoň pro ostatní případně možnou záminku navštívit jeho dům, a tím pádem navštívit i svou sestru.
 


Překlad muzikálu Mozart L'Opera Rock

15. května 2018 v 13:39 | Tahmed |  Celé muzikály
Vážení přátelé a návštěvníci tohoto blogu.
A je to tu. Máme tu překlad tohoto báječného francouzského muzikálu.
Musím říct, že to nebyla žádná sranda. Zaprvé francouzsky neumím ani náhodou. :D a zadruhé, neumím ani anglicky - což bylo jediné možné držitelné vodítko, jak tohle dát dohromady.
Některé pasáže, budou tedy přesné jiné budou spíš přibližné. Co byl ovšem oříšek největší byly texty písní a písně samotné - Fránina je teda, alespoň mi tak zní, jako jednoduchý jazyk v mluvení v tom smyslu, že u nich znamená snad každá jednoduchá sebe prostší souhláska slovo, a když má čeština takové sálodlouhé výrazy, bylo opravdu náročné z toho vybruslit.
A teď už tedy k překladu samotnému.
Opět musím zdůraznit to nejdůležitější a sice.
PŘEKLAD NENÍ ANI NÁHODOU DOSLOVNÝ, ALE JEN A POUZE PŘIBLIŽNÝ!
Ten kdo umí francouzsky či eventuálně anglicky si může překlad udělat sám :D
Zároveň bych chtěla moc poděkovat drahé Lotte, která mi s tím pomáhala.

16. kapitola - Společná práce

13. května 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Byl to už měsíc od doby kdy Nannerl navždy opustil její otec. Wolfi byl plně zaměstnán prací na opeře v divadle, kde už se blížil ke konci a své premiéře. A ona? Byla teprve schopna odložit smuteční šat, ale černé barvy se tak úplně ještě nevzdala. Oblíkla si své oblíbené šaty ze Salzburgu, které měly černý korzet a do vlasů si zapletla černou stuhu. Vlasy si pouze spletla do copu, na nějaké složitější účesy neměla pra nic náladu.
Constanze se pomalu ale jistě připravovala na příchod potomka a tak jí Nannerl ochotně pomáhala s vyšíváním oblečků, pro to maličké. To bylo vlastně to jediné, na co se tu všichni těšili. Konečně po období umírání, přijde také doba zrození. Ono se to tak také říká, že když jeden odejde, nový přichází.
Oblečení šily z neutrální bílé ale Constanze přesto doufala, že se jí narodí holčička. Snila o ní. Wolfi, jako typický muž si zase pro změnu přál chlapce. Nannerl to příliš nevnímala, jen se pokoušela zaměstnat ruce a mysl, aby nemusela své myšlenky ubírat směrem ke vzpomínkám na otce.

15. Kapitola - Spi anděli můj

9. května 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Jak jen tohle mohl její bratr dopustit, to Nannerl nemohla pochopit. Celou dobu, co byla pryč, její otec ležel na smrtelné posteli a ona o ničem neměla nejmenší potuchy. Proč jí bratr nezavolal zpět, jakmile odešla? Co ho vedlo k takovému kroku? Mohla tu přeci být. Mohla se o nemocného otce postarat. Její bratr se určitě nechoval tak úplně nezodpovědně a jistě se otci postaral o nějakou tu péči. Jen doufala, že to nenechal na nebohé Constanze, ta byla přeci těhotnou a sama potřebovala, aby se o ní někdo postaral.
Jakmile však dorazila do Wolfgangova bytu, bylo jí okamžitě jasné, že její černé myšlenky se naplnily. O otce bylo skutečně dobře postaráno, ale jediný kdo o něj pečoval, byla právě ona zmíněná Constanze v již značně požehnaném stavu. Nannerl jen z obtížemi přemáhala zoufalství.
"Papá." Promluvila na něj a vzala si od Constanze vlhký kus látky, aby otci setřela pot z čela. Byl mrtvolně bledý. Bála se, že přišla již pozdě až do okamžiku, kdy otevřel své vlídné oči.

14. Kapitola - Figarova svatba

6. května 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Dnešní kapitolu bych ráda věnovala věrné čtenářce Adele :-)

Uplynuly dva měsíce od oné krvavé události v sídle Salieriho, při kterých byl přistižen Da Pontem, který mu následně ony zájmové aktivity zarazil. Da Ponte z něj sice nevyloudil, proč to pro všechno na světě udělal, ale byl rád že toho zanechal.
Salieriho ruka se tedy již zcela zahojila a zůstaly mu po oněch událostech jen hluboké ošklivé jizvy, které mu poměrně komplikovaly hraní. Takže se rozčiloval, když komponoval, protože mu to nešlo už tak dobře jako dřív. Mohl si ale za to sám a tak polykal zlost sám za sebe. Občas měl i pocit, že by nebylo od věci tu ránu zase otevřít a třeba se pak zahojí o něco lépe, ale vzhledem k tomu, že slíbil Da Pontemu, že se už ostrých věcí podobným způsobem ani nedotkne, tak od té myšlenky ustoupil. Napil se, aby zklidnil svůj dech a rozhodl se, že bude hrát i přes bolest a křeč v ruce.

Brzký konec náš

5. května 2018 v 9:44 | Tahmed |  Mozart L'Opera Rock - Překlady

Brzký konec náš

Staneme se blázny

5. května 2018 v 8:45 | Tahmed |  Mozart L'Opera Rock - Překlady
Staneme se blázny

13. kapitola - Svatba

2. května 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Uplynul týden od onoho večera, kdy měl to štěstí nebo spíš lépe řečeno smůlu, že vezl domů slečnu Mozartovou. Nannerl jak jí láskyplně oslovoval Mozart a jak si také při několika příležitostech všiml, také i ostatní členové rodiny. Nannerl. Zvláštní oslovení, ale perfektně vystihující. Zní tak lehce a zvučně a přesně takovou byla i nositelka onoho oslovení.
Ten večer se mu do jeho myšlenek doslova vypálil jako nějaký cejch. Nedokázal si z hlavy vymámit její tvář. Její lesklé oči plné slz, z blížícího se zoufalého manželství, do něhož byla nucena, vzhledem ke svému postavení. Doufal, že ještě bude mít nějakou příležitost se s ní zase vidět. Že bude opět nějaký nudný večírek, na který by šel jen pod záminkou aby jí mohl opět spatřit. Sám sebe nepoznával. Lidé a ženy především mu byly v posledních letech zcela lhostejné, nepočítaje jeho žákyně, které k němu chodily výhradně na zpěv či hru na cembalo. Věděl o několika z nich, které možná snad i doufaly, že jednoho dne jeho ledové srdce poroztaje a ony si ho získají. Portrét jeho manželky visící nad nimi jako Damoklův meč jim to ovšem neusnadňoval a dokonce si všiml, při několika příležitostech, že ho některé z nich nenávistně probodávají.

Kam dál