36. Kapitola - Společná noc

Včera v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Dnešní kapitola snad potěší všechny romantické dušičky

Nannerl se vrátila do sálu a Antonio již opustil celý večírek. Netrvalo to příliš dlouho a její bratr ji chytil za loket a vedl jí stranou od onoho dění. Jeho tvář vypadala docela jinak, oproti tomu, jak se tvářil doposud. Byl rozčilený, zmatený a zdál se také nanejvýš pohoršený.
"Wolfi, copak se stalo?"
"Co se stalo? Ty se mě ještě po tom všem ptáš co se stalo?" začal syčet skrze zuby. Jeho oči byly nezvykle pichlavé, což byl skutečně neobyčejný jev. "Jak si mi to mohla udělat!"
"Nerozumím?" špitla slabounce a objala se pažemi, vůbec se jí tahle situace nezamlouvala, nerozuměla proč, se na ní její bratříček nyní tak nebetyčně zlobí, copak provedla něco strašného?
 

Budování Tahmedina doupěte 2. část

Středa v 22:11 | Tahmed |  Blog bonus
Ahoj Vážení,
tak a dnes vás seznámím s novinkami.
Konečně se mi podařilo vyklidit onen prostor, ve kterém budu snad už konečně bydlet a aby se vše vydalo kupředu navštívila jsem kuchyňské studio ve kterém jsem zadala parametry a pán mi na míru udělal první návrh, který tedy se bude ještě muset doladit, ale už teď je zřejmé, jak ta daná kuchyně bude vypadat.
Nebudu lhát, není zrovna z levného kraje, ale vzhledem k tomu, jak to přesně chci, se tomu ani nedivím.
Pokud jste někteří z vás zvědaví, jk to bude vypadat, můžete nahlédnout do celého článečku. :D

35. Kapitola - Maškarní

Středa v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
A opět tu máme kapitolu, kterou byh ráda věnovala té nejvěrnější čtenářce Adele. :-)

Salieri dostal opět jednu z nudných pozvánek na pořádaný maškarní bál. Neměl nejmenší zájem se tam objevit. Navíc se to mělo odehrát přesně za dva týdny, tedy ideální příležitost pro všechny snoby, nechat si ušít nové šaty a předvést se tam v tom nejlepším, a někdy také v nejhorším světle.
On ale neměl nejen náladu, ale také čas. Byl doslova zavalen prací. Chodil pozdě spát a ráno vstával nevídaně brzy. Bralo si to také svou daň. Byl více než rozmrzelý a nepřátelský, a dokonce i Rosenberg se mu už nevysmíval, ale obloukem se mu vyhýbal, protože při každé možné příležitosti, kdy se ti dva setkali, došlo k velmi nepříjemným konfrontacím, a chyběl už jen pravdu vlásek k tomu, aby došlo i na ty fyzické.
 


34. Kapitola - Der Tyroler Landsturm

15. července 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Den koncertu konečně nastal, ale jelikož Antonio moc dobře věděl, že jeho přítel Lorenzo, nebude moct večer na ono představení dorazit, protože opět něco má, rozhodl se, že ho ještě předtím navštíví.
Byl jako vždy zahrabaný pod nánosem papírů a knih ve své pracovně kde úpěnlivě pracoval. Jeho žena pobývala tou dobou v lázních, protože na ní opět zase něco lezlo. Byla věčně nemocná a jeden si říkal, kdy její lázeňská návštěva bude už poslední. Smutné, přesto tomu bylo tak.
"zdravím tě, Antonio, copak tě za mnou přivádí? Jestli sis přišel pro nějaké libreto a to sice konkrétně to, které si mi vrátil, tak lituji, už jsem ho předal jinému skladateli."
"Dobrý den i tobě Lorenzo, ne, proto jsem nepřišel. Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit."
"Inu jsem jedno ucho příteli." Pronesl vesele a opět zanořil svůj nos ke spisům, které měl před sebou.

33. Kapitola - Klavírní koncert Es dur

11. července 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Antonio právě seděl ve své kanceláři, když mu do ní vpadl Mozart. "Zdravím Vás, Salieri, tak jsem tady." Vpadl tam jako nezřízená střela a sedl si do křesla naproti němu. Antonio ho probodl svým pohledem.
"Ano to vidím, i já Vás zdravím, Mozarte." Zamručel a povzdychl si, jelikož se mu díky jeho nečekanému vpádu místo podpisu na úředním dokumentu pro císařskou kancelář udělala ošklivá kaňka. "A mohu začít psát znovu." Pronesl otráveně a začal si otírat ruku, kterou si bohužel při té příležitosti nešťastně umazal.
"Pardon." Pronesl vesele Wolfi a více se již omlouvat za své nevhodné chování a vyrušování nehodlal. "Chtěl jsem se zeptat, kdy budu moct nacvičovat na svém vystoupení."
"A kvůli tomu, jste zapomněl na dobré chování?" zeptal se ho zcela bez zájmu.
"Inu, něco se pro umění obětovat musí a já rád mluvím zpříma a k věci a nechci se ničím zdržovat, mohu tedy začít?"

32. Kapitola - Cublai, gran kan de 'Tartari

8. července 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Wolfi intenzivně pracoval na svém novém partu. Tentokrát to nebyla žádná velká opera, ale jen a pouze klavírní koncert. Nannerl upřímně řečeno velmi překvapovalo, že se vůbec Wolfi do něčeho takového pouštěl a to především, když to mělo být na společenské události, která byla pořádaná společností, jež vedl Antonio Salieri.
Nannerl zde měl jako jakousi výpomoc, která mu pomáhala uskutečnit jeho představy tím, že hrála na housle a díky tomu měl prý lepší představu o hudebním podkladu ke klavíru. Což byl samozřejmě nesmysl, protože moc dobře věděla, že Wolfi ve své hlavě slyší všechny nástroje, které v orchestru hodlá zapojit a je tedy její úloha zcela zbytečná, ale pravděpodobně chtěl trávit nějaký čas se svou sestřičkou, což se jí zdálo velmi milé.

31. Kapitola - Vídeňská premiéra

4. července 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Dnešní kapitolu bych ráda opět věnovala dvěma dámám, kterým vděčím za mnohé. Adele a Lotte, kapitola jen pro vás.

Ve Vídni si svět běžel svým životem. Antonio se opět účastnil schůzky vedoucích společnosti Tonkünstler-Societät, kterou založil jeho učitel maestro Gassmann a která se starala o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků. Tuto společnost prakticky Antonio po smrti svého mentora vedl, i když tuto pozici statutárně užíval maestro Giuseppe Bonno, dvorní kapelník, který bohužel náhle skonal, vzhledem k jeho věku se to také velmi brzy očekávalo. Nikoho tedy vůbec nepřekvapilo, když se rada společnosti rozhodla zvolit právě na jeho místo Antonia.
Což nebyl jediný titul, který po Bonnovi takříkajíc zdědil. Další překvapení ho čekalo na císařské audienci, kdy byl jmenován dvorním kapelníkem, což také nikoho zcela vůbec nepřekvapilo. Tuto pozici zastával dlouhá léta jako šedá eminence, která tahá za nitky a tak věděl, do čeho jde, bohužel.

30. Kapitola - Pražský Don Giovanni

1. července 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Stověžaté město Praha bylo opravdovou metropolí, jaká neměla obdoby. Skutečně svému přízvisku, stověžaté město dělala čest. Nannerl sem sice neochotně, přesto s velkou dávnou zvědavosti dorazila. Nejvíce byla zvědavá na svého malého synovce Karla. A dalo by se říct, že to byla láska na první pohled. Bylo to roztomilé dítko. Velmi veselé a mazlivé. Sotva si ho Nannerl pochovala, bylo jasné, že budou téměř nerozluční.
"Vidíš to Nannerl, já ti říkal, že mu chybíš a ty si mi to nevěřila." Prohlásil naoko uraženě Wolfi a Constanze na něj nechápavě hleděla. Svou drahou ženu chytil kolem ramen a políbil jí.
Maličký byl doslova kouzelný. Měl velká veselá očka po svém otci a jemná plná ústa po své matce. Nos měl typicky Mozartovský. A ty ručičky, ach byly doslova k zulíbání.

Mylène Farmer, LP - N'oublie pas

29. června 2018 v 7:45 | Tahmed |  Překlady
Zpěvačku a textařku LP mám ve veliké oblibě.
Její texty mají hloubku, kterou mě vždycky zasáhne.
A ta hotová kouzla, která předvádí se svým hlasem, jsou pozoruhodná.
A nyní když jí člověk slyší zpívat s francouzskou zpěvačkou.
Toto je nový Level oblíbenosti :D
Nikdy nezapomínej

29. Kapitola - Premiéra Salieriho

27. června 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Oslavy a jejich následná premiéra opery, která se měla odehrávat pod širým nebem se pomalu a nezadržitelně blížila. Byla to doopravdy neuvěřitelně velká výzva. Opera pod širým nebem? Kdo to kdy viděl? Copak žijeme v období velkého Řecka či Říma? Kdy se hrávalo jen tak venku? Dnes jsme přeci v jiné době? Pomalu uvažoval Antonio, ovšem panovníkovo rozhodnutí rozhodně změnit nemohl.
Zkoušky tedy probíhaly více než intenzivně. Samotní umělci, kteří měli ztvárnit předepsané role, byli z tohoto rozhodnutí zcela zmateni a bylo pro ně opravdu velmi náročné se přizpůsobit takovému otevřenému prostředí navíc s ne zrovna příhodnou akustikou.
Byl sice pro ně k této příležitosti postaven jakýsi improvizovaný stan, kde se hudba rozléhala, ale její zvuk byl jakýsi zastřený a místy se zdál až ztracený. Byla to neobyčejná práce, která se zdála téměř nemožnou.

Kam dál