Epilog - Začátek života

12. září 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Přeji všem svým čtenářům překrásný den.
Inu už je to tak.
Náš příběh došel ke svému konci.
Chtěla bych VÁM VŠEM moc poděkovat za vaše čtení, ikdyž asi pousta z vás sem vůbec nenapsala zda se jim to líbí či ne a tak jim nemohu jmenovitě poděkovat.
Především si tedy mé poděkování zaslouží věrná čtenářka Adele, která se pokoušela hodnotit každou kapitolu, co to jen šlo a také Lotte, která mi zase pro změnu hodnotila dílko přes FB.
Dnešní kapitolu si tedy užijte a zase někdy u další povídky :-)
 

44. Kapitola - Konec génia

9. září 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Lorenzo sice Nannerl řekl, že už Antonia viděl v horším stavu, ale jen proto, že jí chtěl uchlácholit. Pravdou bylo, že si myslel, že v podobném stavu svého přítele již nikdy nenalezne, protože byl konečně se ženou, která ho učinila šťastným. Když tu tedy stál přede dveřmi jeho pracovny, měl z toho velmi špatný pocit.
"Antonio, to jsem já Lorenzo." Oslovil ho a čekal co se bude dít. "Antonio, prosím, otevři ty dveře a promluvme si."
Stále ticho.
Lorenzo se ohlédl a Nannerl raději odešla. Nechtěla ho rušit. Náhle klíč v zámku zašramotil a dveře se pootevřely. Lorenzo tedy na nic nečekal a vklouzl dovnitř. Antonio popadl jednu blízko stojící láhev alkoholu a obrátil ji do sebe. Dopadl do svého křesla a vypadal jako pravá troska.

Budování Tahmedina doupěte 4. část

5. září 2018 v 18:12 | Tahmed |  Blog bonus
Blog.cz mě tento týden nějak nemá rád a tak vůbec netuším zda se Vám tento článek zobrazí, každopádně tady je další z mých příběhů o tom, jak se buduje na mém malém bytečku.
Konečně se nám právě dnes podařilo dokončit snižování stropu. Díky tomu je to tam útulné a teplé už na pohled. Když jsem bydlela jako malé dítě v této místnosti byly tam příšerně chadné zimy a ráno jsem se klepala u malých elektrických kamínek než jsem se začala obléat do školky a později také do školy.
Škoda, že fotky z období, kdy jsme tam bydleli, nejou nijak závratné a nebylo by tedy tudíž možné poznat, jak to tam kdysi vypadalo.
Každopádně změny tam jsou veliké to mi věřte.
Také se dnes udělala v mém bytě obrovská díra na jističe a světe div se v té zdi byla uvnitř díra (pamtka po nějaké šachtě? komínu? nebo okně?) Kdo ví. Je to záhada. Ale jestli jste fanoušci kriminálek, kde se v takévé šachtě najde nějaká mrtvola ap ak se řeší záhadný zločin, tak tady se nic takového nenacházelo :D
Připevnují se nyní kabely do zdi spolu s krabičkami a zítra se začne začišťovat a zarovnávat strop.
Pak nás bude čekat škrábání zdí, příští týden snad přijde pán na vodu a bude mi dělat odpady a rozvod vody do kuchyně a pak se budou zazdívat dveře.
No prostě je tam ještě práce jak na kostele, ale to už je úděl budování. Když chce člověk bydlet, musí také pracovat. :D
 


43. Kapitola - Špatné dobré zprávy

5. září 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Nannerl byla společně s Antoniem pozvána na večírek, který byl pořádán pro divadelní společnost. Moc se jí na něj nechtělo, ale vzhledem k tomu, že byla Antoniovou manželkou, nebylo tedy zbytí a musela se oné události účastnit. Nechtělo se jí na něj především proto, že bylo nad míru jisté, že tam bude také hrabě Rosenberg a toho neměla ráda. Ale jedna pozitivní věc tu byla, a sice, že se této události bude také účastnit její bratříček.
"Pan a paní Salieri." Uvedl je do salonu muž který se tvářil jako herold a Nannerl měla náhle pocit, že si jí všichni měří. Už tak to pro ni byl skutečný nezvyk, být paní Salieri. Byl to krásný a přesto stále nevysvětlitelný cizí pocit. Nemohla se toho zbavit. Antonio jakoby snad vycítil její strach ji stiskl chlácholivě za ruku a vedl jí sálem do jednoho růžku kde seděl Da Ponte a držel jim místa.

The Great Wizarding War 2. díl

2. září 2018 v 21:16 | Tahmed |  série - Harry Potter
A opět tu máme nový měsíc a s ním i nový díl
Prozatím je video jen na soundcloudu - takže pro odkaz klikněte na obrázek :-)
Jakmile bude na youtube tak sem dám videjko


blog.cz konečně asi zase funguje a tak vám KONEČNĚ mohu dát videjko z youtube :-)

42. Kapitola - Svatební zvony

2. září 2018 v 20:25 | Tahmed |  Nalieri
Moc se omlouvám všem fanouškům, jestli na povídku marně čekali, ale to víte, rekonstrukce bytu je tak fascinující, že nedokážu pořádně myslet na nic jiného a jsem jí doslova pohlcená :D aby taky ne že? :D A tak tu máte povídku sice ve správný den, ale o pár hodinek později, tak mi to snad prominete. Dneska je delší než posledně, jak jsem slíbila.

Antonio se sice dozvěděl pravdu o tom, že onen Nannerlin pád nebyla nehoda, ale rozhodně stále odmítala sdělit, kdo za tím vším stojí. Proč jen mu to nechtěla říct, to skutečně nechápal. Nerozuměl jí. Proč kryje někoho, kdo jí takto ublížil?
Každopádně dal na její naléhání a Alfonse nevyhodil. Beztak se bez něj neobejde co se týče organizace svatby. Nikdo jiný by to nedokázala v takto šibeničním termínu zorganizovat. I on bude mít plné ruce práce a jen zázrakem vše stihne včas, ale když je jeden zamilovaný, čas doslova kvapí a už už by byl rád, kdyby byla Nannerl jen a jen jeho a to navždycky.

41. Kapitola - Zázračný smír

29. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Moc se omlouvám, že v neděli povídka nevyšla, ale měli jsme tu rodinnou návštěvu a tak na její sepsání nebyl čas a tka ji tu máte dnes, pokusím se polepšit.
Navíc si myslím, že by to teď mohlo být dobré, protože mám dovolenou (i když co čert nechtěl musím být během ní nemocná, tak se blížíme s povídkou pomalu do finále)
Dnešní kapitolka bude také trošku kratší, ale slibuji Vám, že ta další bude o to delší :D

"Přesto tu zůstane." Hlesl po chvilce Salieri. Wolfi si myslel, že změní názor, už jenom kvůli tomu, jak je jeho sestra zmrzačená. Co tím vším však jeho úhlavní sok sleduje? Co zatím vším je? Přeci mu na ní nemůže záležet? Jak by jen mohlo. Jenom ji využívá, aby mu pak mohl velmi ublížit a nejen jemu, ale především jí. Co mu kdy udělala tak strašného, že jí tak moc nenávidí?

Budování Tahmedina doupěte 3. část

28. srpna 2018 v 19:20 | Tahmed |  Blog bonus
Budování mého doupěte stále pokračuje,
a musím říct, že v posledních dnech to nabírá na obrátkách :D
V době, kdy se snad každému z nás v posledních dnech vařila krev v žilách a mozek jsem tu měla návštěvu "pána přes kuchyni".
A dorazil k nám v ten absolutně nejteplejší den tohoto roku. Inu musel přijít, aby to viděl ve skutečnosti a jak si jistě vzpomínáte, tak v minulém článečku jsem vám ukázala, jak bude asi moje kuchyně vypadat.
A kde vlastně tu kuchyni budu mít? Inu to vidíte zde na fotce :D
a teď si vezměte, že jsem tu jako malá tehdy ještě neznámá Tahmedka žila :D
Ale tohle je ovšem velmi stará fotka, dalo by se nyní už říct, protože v posledních dnech, se to tu rozehrává.
Sotva v pondělí mi začala dvolená, no nezačnu být marodná??? to je snad zákon schválnosti, či co. A tak všechno problíhalo za é nepřítomnosti. Inu nebudu lhát, já tam momentálně nejsem beztak nic moc platná, ale to víte, jsem tvor poměrně zvědavý a tak jsem chtěla být prakticky u všecho, u řeho to jen jde.
Každopádně co máme již za sebou a co nás teprve ještě čeká???

40. kapitola - Pražská sešlost

22. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Antonio byl v Praze poněkud rozmrzelý. Pravděpodobně na tom měl i podíl jistý důvod, že mu tu chyběla pro něj nyní doslova nepostradatelná osůbka. Nannerl. Kam se hnul, tam na ni myslel. Copak asi dělá? Nechybí jí nic? Jak asi zvládá chod domácnosti? Jistě skvěle, jak to umí jen ona. Chybím jí? Všechny tyhle myšlenky se ubíraly jeho hlavou a nedokázal přestat na ni myslet. O to hůře se mu pracovalo. Věděl, že kdyby tu s ním byla, rozhodně by nebyl tak roztěkaný a všechno by mu šlo lépe od ruky.
Kompozice měl z velké části k příležitosti korunovace nového panovníka hotové, ale ona závěrečná finále se mu ne a ne podařit dokončit. Byl už z toho rozmrzelý. Kdyby tu tak byla, jistě by mu nějak pomohla a případně poradila, jak by měl dané pasáže dokončit. Bez ní si připadal náhle bezradný a neuvěřitelně sám.

39. Kapitola - Nezvaný host

19. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed |  Nalieri
Moc se omlouvám všem za tak dlouhou psací pauzu, ale byla jsem poněkud vyčerpaná jak horkem tak prací a jak to tak vypadá tak práce mi neubudude, ale naopak přibude, ale naštěstí až po mé dovolené, která mi konečně brzy začne :D

Než Antonio odjel na cesty spolu s celým císařským dvorem, zašel spolu s Nannerl do kostela ke svému panu farářovi a domluvili se, že jakmile se vrátí z cest, vydají se do kostela a oddá je. Samozřejmě, že to nebude úplně tak podle pravidel, protože církevní obřad vyžaduje ohlášky a dlouhou čekací dobu nemluvě o seminářích, které musí oba snoubenci podstoupit, ale nakonec měl Antonio pravdu v tom, že otec Schumann byl štěstím bez sebe, že jeho nejnešťastnější a nejzbloudilejší farník, nalezl spřízněnou duši.

Kam dál