1. kapitola - Setkání

1. dubna 2015 v 19:20 | Tahmed |  Woland i Margarita
Moskva. Město krásné jež na dlani nyní sedí, a básník hledíc dolů, mohl vidět krásy a jeho magickou auru. Zářivé město, které leželo div ne v pustině obrovského Ruska, které dříve bylo carským státem, nyní zde vládne svoboda, jak tomu zde přítomní řákávaj. Woland hleděl vpřed na místo, v němž kdysi žil a prožil zde jedno období, které poté děsivě ukončila. Ano to on byl strůjcem toho všeho, to on byl tvůrcem páru cara, to on nastolil onen nový řád. A nyní chtěl, právě zde, pořádat svůj temný bál. Jen nyní ho čeká ještě spoustu věcí, předtím, než se do příprav pustí.


Sotva dorazil na plácek na předměstí města, jeho svita se ihned pustila vpřed. Její členové byli horliví a chtěli vše uspíšit, jelikož někdo zde chtěl být a jiný by šel zase o kus dál. Ano i Woland měl svůj skrytý důvod, proč chce právě sem a nechce navštívit, jinými vysněný, Řím.
"Stůjte. Je třeba soustu věcí zařídit." Pronesl vážně, a tím zastavil svity spěšný krok.
"Nebojte se Maestro, o vše se postarám." Pověděl Azazelo upřímně, klaníc se svému maestru, jehož si vážil snad ze všech nejvíc.
"To ti tak budu věřit příteli můj. Ne, raději svěřím práci někomu jinému. Korovjev se všeho ujme. Jest mým důvěrníkem a jen on bude vědět, co je třeba všechno zařídit."
"Můj pane," pověděl jen Korovjev na maestrovu žádost a poklonil se svému pánovi. Jeho oči zářily nedočkavostí jako i dalším z nich.
"Ale nejprve, je třeba najít si pro bál nějakou zábavu. Přeci jen nebudeme pořádat bál bez řádných dekorací, které pobaví naše vzácné hosty." Dodal ještě než kdokoliv z nich vykročil do města, jehož zdi budily hrůzu, ale i vášnivou touhu po prozkoumání a dýchali minulostí, která se zdála vzdálenou, ale byla tu jen před okamžikem pouhým.
"Máte snad něco konkrétního na mysli, můj pane?" otázala se Hella, která mu opětovně jako vždy byla při ruce a div nepředla jako kočka v jeho blízkosti.
"Ovšem má drahá, je třeba zajistit někoho, kdo naše hosty a tvé velké přátele bude zásobovat svou krví, přeci si nenecháš ujít tuto zábavu." Poznamenal a natáhl ruku k nebesům, aby pozastavil mrak, který právě odhalit slunce chtěl, ale tím by Helle jen přitížit mohl jen.
"Máte pravdu Maestro." Pověděla pokorně a svým jemným dotykem mu naznačila svou vděčnost, jíž k němu chovala, že nedopustil, aby její kůže pod sluncem shořela.
"A také se mého bálu musí účastnit má tanečnice, kterou jen najít chtělo by." Hella se od svého pána odtáhla. Tato poznámka bolela, její srdce dávno utichlo svou píseň, ale kdykoliv bylo zmíněno ono veselí a tajemná tanečnice, mělo tendenci v její hrudi poskočit a plamenem žárlivým jí osvěžit. Každý rok pořádal její pán bál a každý rok si vybíral jinou a jinou dívku. Každý rok ji tak mučila palčivá bolest a každý rok se musela starat o dívku, jíž měla tendenci zardousit, což nemohla, neboť by ji stihl trest hodná jejího pána. Dívka se stejným jménem jakoby nebylo snad jedno, jaké jméno má, vždy jen Markétka, tak má být volána. Nikdy nepochopila proč je tím jménem tak posedlý. Proč vždy touží po dívce, která nese jméno tajemné, co je na tom, jak se ta či ona jmenuje. Ale ji si nikdy nevybral. Nikdy netoužil po Helle na svém překrásném bálu. Celý rok je s ní jen a jen s ní, ale jakmile dojde na bál, najde si jinou onu Markétku a žádnou jinou. Toužila stát se jeho divou a královnou bálu, ale nikdy jí to nedovolil, nezatoužil po její společnosti během plesu, vždy jen jiná dívka měla být jeho ozdoba. Nikdy jí nepožádal, aby ho doprovodila na ples. Nikdy nepochopila, proč tomu tak je. Každý den toužila být víc než jen jeho milenkou, jeho kurtizánou, jíž se nabaží a dost. Chtěla být jeho královnou až do konce světa pozemského.
"Můj pane, za tímto rohem se nachází park, možná právě tam nachází se člen, který bude perlou pro náš bál." Pověděl nadšeně Kňour, který se chtěl svému pánovi zavděčit, i když to často dělal způsobem dosti svérázným. Vždy si našel něco, čím chtěl pána ohromit, místo toho však svolal na sebe jen jeho hněv či snad další trest. Woland přikývl, pokynul svou rukou vpřed a oblečení všech se náhle proměnilo a bylo náhle, jako by je stvořil lidský svět.
Woland si chtěl vyposlechnout rozhovory lidí, a přečíst si v klidu jejich nejtajnější myšlenky a přání. Znal lidské slabosti a touhy, měl na to celá staletí div ne tisíciletí, aby je mohl prozkoumat a poznávat, věděl, po čem touží lidský hlad. Ale k tomu, aby si tak mohl počínat, bylo třeba nepoutat na sebe zbytečnou pozornost, jíž mohl jejich vzhled upoutat. Rozhodl se, že raději půjde na všechno pomalu a hlavně nenápadně, aby si ho nikdo nevšiml, proto všechny nechal zahalené v hávu neviditelném.
Park byl nádherný, v tomto šedém světě až příliš zelený. Byl jak z jiné doby a jiného místa, to však Wolanda ani jeho svitu pranic nezajímá. Nedaleko cesty protékala řeka, přes níž vedl kamenný most, vzduch voněl jako voda, ale nebyl to zrovna vábný puch. Most byl poznamenán svým věkem, přesto byl mladší než všichni členové svity, doprovázené Wolandem.
Woland se posadil na jednu z laviček a svita pomocí svých triků a kouzel vždy přilákala nic netušícího člověka. Človíček se usadil a pranic netušil, že ďábel vedle něj sedí, a čte mu jeho nejniternější přání. Woland prozkoumal nic netušícímu človíčku myšlenky, ale měl ponětí, že se u něj jen ukouše nudou, hledal si oběť novou.
Po jednou náhle Kňour vyvýskl, což značilo, že snad i někoho nalezl. Ihned běžel ke svému pánovi, aby mu sdělil objev svůj, byl hrd na sebe, že jeho úsilí nalezlo to, po čem toužil jeho pán. Woland byl velice skeptický k jeho "nálezu", ale rozhodl se, že se na jeho objev podívá. Byli to dva muži, kteří spolu vedli hovor. Nikdo by neřekl, že je nikterak významný, to by však nesměl být jeho posluchač ďábel samotný. Seděli na lavičce a živě hovor spolu vedli. Dle jejich přístupu, to byli novináři pouzí, ale řešili téma takové, až ďábel ustrnul a zaposlouchal se do kouzelného a absurdního sporu. Řešili zrovna článek nový, jež měl být nový obsah novin, v němž se snažili podat důkaz o tom, že bůh neexistuje, ale no pardon. Woland k tomu má co říct, pánové, nejste sami, kdo o tom ví něco víc. Jak bezbožní a ubozí, tito dva tvorečkové byli, jaké domnělé teorie nyní pronášely. Woland rád poslouchal jejich báchorky, ale rozhodně bylo třeba tyto dva pány přivést na pravou míru a ukázat jim pravdivou část onoho příběhu, jímž oba byly ohromeni a který si po svém vzájemně vyprávěli.
"Ivane, přeci víš, že žádný důkaz o Ježíšově existenci řádně ani není. Je to jen snůška nesmyslů a ty ve článku píšeš něco úplně jiného, musíš ukázat pravou podstatu věcí, jen fakta důkazem jsou." Pronesl vážně muž podsaditý, jehož brýle snad mu dávaly zjev inteligentní, avšak Woland si o něm myslel své a k hlupákům jej řadil, jak by smet.
"Ale tak to přeci není, jen k tomu tématu přistupuju jinak, jsem prostě nad věcí." Pronesl mu mladík s čepicí, který věřil ve změnu světa v lepší místo, jak moc se mýlil, až ho bylo málem všemi přítomnými líto.
"Ano, to tedy skutečně děláš, ale ne tak jak máš." Pověděl vážně Berlioz. Který se na něj věšel pohledem svým, Woland poznal jeho tvář, a hodlal si pohrát s ním. Věděl, jaký osud toho hlupáčka čeká, a tak si pomyslel, že zábava s ním ho snad nepoleká.
Řeči vážné o věci boží, ale Wolanda nenechaly úplně chladným, když jim vylíčil pravdu o tom, jak převelice se mýlí, nemohl se ubránit myšlenkám svým, které ho převelice trápí a jež jsou s věcí touto víc než spojené a mučí ho už dlouhá staletí, jelikož jsou spojeny s jeho vyvolenou, jíž byla jen Markétka, která dřív si říkávala Máří.
Ďábel sedící na trůně, tak mě jistě lidé spatřují, ale k čemu žít jen v ústraní a temnotě, když život je tam nahoře, ve světě světla, žáru a vášně. Sotva se však dotkla má noha povrchu zemského, zachvěla se, ne však mnou, ani strachem ze mě a mé moci, ale z ní, z té nadpozemsky krásné dívce, jíž halil jen jemný háv, který jí chránil před vánkem. Vypadala tak nádherně ve světle a záři slunce, avšak můj temný stín, který mě provázel, se musel skrývat v temnotách.
Drobný pramínek neposedných vlnitých vlasů se jí uvolnil z pod závoje, který jí halil její hlavu, aby ji uchránil před nepřízní jasu slunečních paprsků. Mě skrýval stín, který halil mou tvář, však spatřit znovu a dotknout se jí toužil jsem. Ta kráska zmizela mi z očí sotva jsem na ni pohlédl, a nyní mizela mi v dál, a já za ní nemohl. Ne, ne jen stůj, zastavit jsem jí chtěl, ale použít svá kouzla jsem na ni nemohl. Nedokázal jsem to. Nenacházel jsem v sobě tu sílu. Kdo ona byla, co je zač, proč mi tak ublížila, a proč odchází mi zas.
Tak ďábel spatřil anděla a toužil vlastnit jej, ale nemohl na něj dosáhnout, nevěděl. Netušil jak naň má vyzrát a jak získat si ho má, když duši svou té dívce právě dal.
Čas plynul dál a Woland na dívku zapomněl již. Tedy až do dne, kdy ji opět spatřil, a tehdy věděl, že nyní ji už nemůže pustit, nemůže ji nechat jít. Podlehl kouzlu dívky, jíž však vlastnit nikdy nemohl, jelikož její srdce náleželo již někomu jinému. V ten den byla opět tou kouzelnou bytostí a jeho vzpomínky naň se mu opět zostřily, a měl před očima opět tvář té dívky, která se skláněla nad studnu, v níž byla voda, jíž nabírala do svých džbánů. Její tvář byla však nyní o něco jinačí, v očích se jí blyštilo a vlasy nyní odhalené se jí koupaly v lesku zdraví a prospěchu. Jen jediná věc, mohla vykouzlit ten div, dívka jeho již dívkou nebyla, byla jiného a jeho dítě nyní čekala.
Jak trpce nyní ďábel zaplakal nad osudem dívky, jíž chtěl všechno dát. Muže, jež spatřil blízko ní, odhadl dobře, byl to syn boží. Jak jej poznal, nikdo neví? Je to prosté i on byl synem božím, jen jiným.
Pojednou však ďábel, který kráčel se svou svitou domů, spatřil přízrak, který mučil ho už dlouhou dobu. Dívka, jež kráčela po mostě, zářivý vlas hnědý za ní vlál, šla vstříc s velkou kyticí, avšak nehodlal jít dál. Spatřil, jak se zastavila, po jednou však krůček k zábradlí udělala, náhle nahnula se dolů, hleděla pod hladinu, co spatřovala v onom odraze svém, co hledala na dně vody pod mostem.
Woland strnul na místě, jakmile spatřil zlomek tváře její, jež zářila a bila mu do očí. Toť ona, to dívka jeho vzpomínek, toť Markétka, jež ukradla mu srdce své. Cítil tlukot srdce jejího, bilo tak známě, úder za úderem, bylo to krásné a známé zároveň.
Květy na hrudi její barvu žlutou měly, zářily víc než slunce, které ukryto bylo pod mrakem. Nyní na ni hleděl a svým očím málem nevěřil, toť Markétka jeho múza jeho touha věčnosti. Kde je Hella, kde je Kňour, nač je svita, když má být ona mou.
Dívka kráčela dál, cítil její myšlenky temné, krutý život s manželem a vyhlídky žádné. Jak temný osud jeho dívka má, už není takovou, jakou bývala. Mládí předčasně jí bylo uzmuto, věk vysoký přec nemá tu.
Nyní krůček další k zábradlí jí vede, myšlenky převelice temné její srdce vede. Náklon, záchvěv mrazivý, projel Wolandem, nyní ji musí zastavit. Jak jeho ruka vylétla, nevěděl, jak zastavil čas, netušil, jen věděl, že ona dnes má žít, a být jeho partnerkou a být jeho baletkou na bále velikém, jež pořádá on, a kde má být stou, jež tak rád nazývá svou královnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Woland i Margarita

Je výborná
Je hezká
Ujde to
Je to děs

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 12. dubna 2015 v 19:00 | Reagovat

Hm, styl psaní povídky máš zvláštní, jak to jen popsat... připadá mi to jako spojení starého archaického jazyka s poezií. :-)
Jé, svita :-) Hella, chudina, soucítím s ní. Oproti knize dostala její postava po charakterové stránce romantický nádech. Ach ta láska neopětovaná... (podobně jako Woland - není to ironie? :-)
Krásně jsi zachytila (dvojí) Wolandovo setkání s jeho láskou.
(Okamžitě jsem si vybavila jejich setkání z muzikálu - hlavně část, kdy Woland zastaví čas a - téměř zašeptá - Margarita... to je jeden ze skvělých momentů → one of my favourite :D )
Jé, to bude příště Markétka.

PS: Klobouk dolů, že píšeš s pohledu Wolandu. Není o žádná sranda zachytit postavu takového rázu (je stejně tajemný jako Fantom Opery - ty brďo, já už srovnávám Erika s ďáblem :-) )

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 20:25 | Reagovat

[1]: Adele převelice ti děkuji za chválu :-) ano toto je velmi zvláštním stylem psaná povídka ale snad si na to časem zvykneš :-)
Můžeš se zde těšit na mnohé :-) a nakonec uvidíš, jak to celé dopadne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama