2. kapitola - Bůh nebo ďábel

8. dubna 2015 v 19:30 | Tahmed |  Woland i Margarita
Krůčky jí pomalu ale jistě vedly k mostu, mostu, kterému se přezdívalo Smutný. Pročpak smutný? Inu nejspíš za to mohou časté skoky sebevrahů, jež už život unavil. I Markétka tu nyní kráčí s úmyslem obdobným. Život s manželem nemá lehký, kdo by ho také měl, když je její manžel takový tyran a opilec. Ona si však nestěžovala. Proč také, byla díky němu vážená a dále, bez něho by byla na tomto světě dočista ztracená.
Její muž, ten opilec, měl sice špatné nálady, bil jí, ale byl na úrovni a místní Moskevský zbabělec, co jméno má tak říkajíc ctihodný.

Markétka smutnou byla často, ale smát se uměla, nevěděla však jak na to, jelikož moc šťastná nebyla. Tajně doufala v boží zázrak nebo pomoc, věřící tak úplně nebyla, ale snažila se najít víru v lepšího manžela. To se jí sice moc nedařilo, s ním nikdy šťastnou být nemohla, byla však ve společnosti váženou a s tím měla být spokojena.
Květiny byly pro ní malým zázrakem, který jí prosvětlil onen temný živý sen. Život pekelným se zdál, ale květin velký háj jí radost dělal. Ráda rozdávala květiny, jelikož jí radost činily pocity lidí, který květy dávala, a oni jí úsměv dávaly a tím i chuť do života. Veselá barva květů žlutých, jež jen v Moskvě rostou a náruč jich má plnou, stejně tak duši uplakanou.
Vždy věřila ve spásný den, ten ale nepřicházel. Nyní našla cestu z pekla ven, chtěl ukončit ten velký bol, nyní chtěla kráčet tam, kam jen zoufalí lidé se ženou. Vzala šat svůj na sebe smuteční a kráčela temnou ulicí. Došla až na roh tam, kde park se rozevírá a vede tam, kde končí trápení duší smutných uzoufaných.
Kamenná cestička dláždí cestu děsivou, ona se však nebojí, víc co jí čeká na konci, ví, že bude most její záchranou. Cesta vedla přímo, žádná křižovatka, jež dává na výběr, pokračovat v cestě dál, nebo jít jinam.
Most byl téměř liduprázdný, voda však dávala pocit zcela jiný. Cítila samotu bezbřehou, ale vánek a pach řeky dával jí naději jinou. Jeden krůček sem, jeden zase tam, cesta nikam nevede, ona ji ale vidí jít dál.
Náhle dech se zastavil a tlukot srdce zpomalil, chtěla vyjít a skočit do řeky zoufalé, ale síla větší nežli ona jí řekla své ne. Markétka ohlédla se sem, ohlédla se tam. Nikde nikdo nebyl, však měla pocit, že není sama, že je někdo tam, dál v ústraní a sleduje jí dál. Pohled na svém těle cítila, jeho majitele však neviděla. Nadechla se zhluboka a vyčkávala snad, že zachránce její se objeví a vše jí řádně vysvětlí. Nikdo tu však nebyl, jen stín a vítr, který jí jemně hladil.
Náhlý to proud vzduchu vzedmul její vlas, obalil ji chlad a mráz a náhle stanuli si tváří v tvář. Na druhém břehu řeky stál tam on, on, který jakoby jí byl znám, přesto cizincem byl. Jeho tvář známou zdála se jí, ale byl přesto člověkem cizím. Odkud znala jen tu tvář, to nevěděla však. Ale on nyní kráčel k ní a tvář zmatenou taktéž má.
Woland nadšen její záchranou, pohladil ji po vlasech, netušila však, komu vděčí za svůj dech. Vlasy její hedvábné, prohrábl, ona netušíc, že tu stojí s ní, hleděla na muže na druhé straně mostu, jež kráčel po něm a hledal si svou cestu. Woland jeho tvář dobře znal a zadoufal, že minulost už mu dá spát a on jen projde zas dál a dál. Jenže muž se zastavil a hleděl naň. Markétka pohled svůj sdílela s ním, čímž Wolandovi ničila srdce a zabíjela ho tím.
Ne už dost, dost minulosti zlé, nyní je mou, ty boží synu jdi si cestou svou. Woland křičel ve své mysli, ale ač se snažil sebevíc zabránit jejich shledání, něco mu bránilo poručit bouři větru, nemohl zastavit jejich objetí, jež následovalo poté, co spatřili se tu.
Věděl, odkud vítr vane. Tam nahoře se jim asi něco stane. Nehodlal se vzdát a chtěl srdce své dívky získat. Jenže jak zařídit, že ho bude milovat, když nyní má plné oči toho, který mu jí vzal.
"To je má Markétka," pronesl ďábel vesele, přec co chce zlo, to také dostane. Doba přeci zlou nyní je, a dobro v ní prohrává, je šance že se něco zlého stane, a Markétka bude zas jen tvá. Démon v hrudi se tetelí, nadějí se Woland opájí.
Markétka spolu s mužem cizím náhle kráčí v dál, a ďábel stojí u zábradlí opodál. Hledí jak jeho dívka mizí, zabránit tomu však nijak nemůže, již není omámen jako kdysi, jen je zastaven.
"Máří má drahá, jak krásně dnes vypadáš. Naše dítko v tobě roste, brzy se nám narodí, bude li to chlapec nebo děvče, nic se na našem vztahu nezmění." Máří hnědý leskne se vlas, je vlnitý jako ovčí srst, ale ona není ovcí, dřímá v ní vlk. Je silnou ženou, je ženou činu, kdyby nebyla s Ješuou, byla by ženou jinou.
Jak bledá však nyní je, co ji trápí, trápí i mne. Ďábel trápí se pro dívku těhotnou, která chřadne, jelikož je postižena nemocí zlou. Ví, že pokud pomoc nedá jí, zahyne a tak bude s ním. Jenže to se nestane, její manžel má, je synem božím, vyléčit se jí tedy dá. Ďábel, jež si ruce mnul radostí, že bude s lidskou bytostí, náhle pobledl a zkameněl, ten hoch, je nadějí lidstva, je spasitelem.
Tohle dobře dopadnout nemá, nenávist k muži, jež jí ženu vzal, vzedmula se náhle v něm, našeptával Jidáši, ať udá svého přítele. Jidáš zmámen slabostí, díky svojí lakotě, získal peněz dostatek, a Woland věděl, že bude konec svazku a Máří jeho ženou se stane. Dívka jeho srdce bude konečně jeho a jeho nepřítel v lásce bude ztracen a zapomenut v čase.
Netušil však, že dojde k něčemu jinému. Sotva jeho dívka zjistila, že je její milý uvězněn, vydala se k přátelům a on za ní nemohl. Byla stále pod dohledem, a on ji mohl sledovat jen. Více si nedovolil, jelikož by mohl být odhalený. Když už pojednou osaměla, získal odvahu a navštívil ji, jenže ona byla pro něj nedotčená, jelikož nad ní jeho otec bdil. Nedosáhl na ni před boží zásah, neměl šanci získat si její poklad. Její srdce uchráněno bylo, a jemu zbylo v náručí prázdno. Když došlo k rozsudku Ješua, pomocí lidí mu z očí zmizela a on ji nemohl již více naleznout. Až časem zase střetli se ti dva, ale ona byla jiná, kdo ví, třeba i zakletá.
Woland nyní sám stojí na mostě, dívá se v dál, kde mizí jeho múza, jíž opětovně život dal. Jeho svita obklopila ho zas, on se ale cítil sám. Chtěl opět cítit její žár a mít ji v blízkosti své, teď je vzdálená a on touží dál jen po té dívce, jíž se mu nedostává.
Hella k němu přiskočila, svým tělem mu div nezatančila, ale jakoby ji neviděl. Kňour pyšně nesl hlavu své trofeje, kterou nalezl na zemi, tramvaj mu ji darovala, když ukončila život tomu div ne zvířeti. Berlioz již nenapíše řádků pár, nepoví nám názor svůj, knihu neohodnotí již dál, nepřečte si pár řádků. Tak svita nyní trofej má, však Woland nadšen není, vítězství v klání získává, ale ve svém nitru nevítězí.
Korovjev na svého pána hledí, čeká, až mu rozkaz dá, on jen sleduje, jak jeho dívka mizí v dál. Hella marně svého pána volá, on ji ale neslyší, co to pro svitu znamená, nikdo ale netuší.
Pojednou však Woland procitne a promluví, "do bytu Berlioze", má se nyní jít. A tak všichni neslyšně kráčely davem, hovor se však linul jejich směrem. Je však nikdo neslyšel, neboť kouzla jejich nikdo neviděl. Než však park opustili, Woland pohlédl k nebi. Na nebi mihnul se mrak, a ukázal, co skrývá za ním, slunci dal možnost vyhlédnout, když svita zmizela za roh.
Pohlédl a svou myslí k nebi promlouval. Chtěl vědět, co ho čeká dál. Zpráv žádných se ale nedomohl, nebe mlčelo, a on tu jenom stál a na odpověď čekal. Když se tam nahoře neměl nikdo k hovoru, promluvil tiše k nim. "Co jsem vám jen způsobil, že mi ji přivádíte zpět, jsem vašim satanem, nechte mě už přec." Pronesl vážně jen, ale nebe mlčelo dál, pozvedl dvou hůl a zakřičel naň. "Když nedáte tak, začne souboj náš. Kdo získá její srdce čisté, to rozhodne souboj jen. Když nedáte mi jinou volbu, já přijímám vaši výzvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Woland i Margarita

Je výborná
Je hezká
Ujde to
Je to děs

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 12. dubna 2015 v 21:00 | Reagovat

Magické setkání Wolanda s Markétkou... ačkoliv jej ona nezpozorovala, tak se jedná o velmi silný a intenzivní okamžik.
Strašně se mi líbí ten detail, kdy Woland prostě neodolá a pohladí Markétku po vlasech :-)
Tak teď jen kdo z koho - Bůh nebo Ďábel?

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 21:20 | Reagovat

[1]: Oh Adele mnohokrát ti děkuji :-) povídky budou vycházet každou středu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama