5. kapitola - Setkání první a dávné

29. dubna 2015 v 19:30 | Tahmed |  Woland i Margarita
Markétka dorazila do domu, jež jí popsal Kňour, nebyl nijak velký, a kolem nepanoval žádný shon. "Jistě jsem tu správně?" pověděla otázkou spíše věnovanou sobě, než osobám okolo, Korovjev ji ale slyšel skrz otevřené okno.
"Jen pojďte dívko spanilá, zde událost roku bude veselá." Pronesl k ní dolů z okna, Markétka vyhlédla a spatřila Wolandova služebníka. Sotva vešla do domu, našla místnost tajemnou. Byla vlídně přivítána a také titulována. Královna jí říkali, snad i stěny její titul šeptaly.
Náhle stanula v pokoji, v němž byli dva muži. Oba soustředili se na hru, hráli v šach očividně. Jeden vzhlédl a druhý ne. Muž vysoký v rudém županu, vynadal svému protihráči, že podvádí při šachu. U jednoho z nich žena seděla, mastí mu koleno třela. Muž ženu však zaplašil a Markétku sledoval, ona však nehnutě na místě stála dál. Muž postavy urostlé ženu zahnal a vstal.


Krásná dívka na něj hleděla, pohledem neuhnula. To Wolanda vábilo, víc než by se slušelo. Dívka v jemné halence oděna, jeho pohled opětovala. Byl jí přímo okouzlen, na svou svitu zapomněl. Ta se stáhnout musela, aby svého maestra nerušila.
To se ženě sedící vedle něho pranic nelíbilo. I ona vstala zlomená, a Markétce řádně vyčinila. Samozřejmě v době tajemné, kdy jí její pán pohledem nezahlédne. Markétku však víc glóbus zaujal. Co v něm spatřit mohla? Bolest lidstva, a velká muka? Ne jen spatřila svět takovým, jakým je, ale Woland jí ukázal, jakým časem bude. Než však takto učinil, spatřil to, po čem on sám toužil. Dívku s vlasy plných kudrlin, která nedávala mu nikdy klid.
"Máří má drahá, proč jen umíráš?" Zašeptal jí Woland nad tělem bezvládným, byla v horečce v časech zoufalých. Svět opět byl ve válce koupán, Ďábel sám tohle vše však ignoroval. Nad ženou postarší, nyní skláněl svoji tvář, ptal se jí, zda má vše změnit, ona však naposledy vydechla. Chtěl jí ve smrti zastavit, nemohl to ale včas učinit. Než jí mohl zachránit, odešla mu na dobro, tehdy ji naposled spatřil, a stáhl se do hlubin pekla na dlouho.
"Co tu chcete člověče u postele mé matky, běžte pryč vy zlotřilče, nebo mám vás vyhnati?" otázal se Wolanda hlas silný, dcery jeho víly. On ji však umlčel tím, že čas na okamžik zastavil. Chtěl si užít chvíli poslední, kdy hleděl do tváře své Máří.
Její tělo bezvládné, do podsvětí chtěl si vzít, tam ji chtěl kouzlem takříkajíc uvěznit. Jenže k čemu je mu tělo bezvládné, když duše je už daleko, raději tento slabý moment mysli zaplašil pěkně daleko.
Markétčina duše dobrá, nechtěla pro svět žádná muka. Žádala Wolanda, ať to zlo zastaví, on jí ale pověděl, že tohle neumí. Neumí nebo nechtěl? Spíše to druhé pravda je, pověděl jí, že lidstvo bude vždy hamižné.
"Je však možno, že dobrý úmysl nás svede do propasti temnot?" zeptala se Markétka však, tím naznačovala Wolandovi, že vše dělá jen pro svého mistra. To zabolelo ďábla velice, má jí dát naději, nebo jí jen říct pouhé ne?
Její kráse nemohl více lhát, podlehl jí, a tak jí ukázal co má se stát. "Mohu ti ukázat jinou cestu a odhalit tajemství, které zakázal sám bůh." Prozradil jí tajemně, odhalil jí tajemství převelice temné.
"Jak tohle nedopustit?" zeptala se vyděšeně.
"Nemůžeš lidi zastavit." Pronesl k ní věcně. Věděl, že jí to trápí, nic však změnit nemohl, je přec ďábel, zlo na zemi je jeho blahem. Co však víc ho nyní lákalo, bylo Markétčino nádherné tělo. Byl z ní více než omámen, jako kouzlem byl zmámen. Byl víc než ohromen silou ducha, jež z ní sálal, tolik toužil po něčem, co nemohl mít jen tak.
Mohl vládnout nad jejím tělem, to ano, stačilo jen mávnout, co však chtěl víc než by měl, bylo na její duši dosáhnout. Byla pevná a nezlomná pro Wolanda neodolatelná.
"Když mu řekla o světě v plamenech, který jí ubíjel, zjistil, jak moc je sám její přítomností zabíjen. Tolik prahl po této duši nevinné, jak jen získat si ji měl.
"Prosím, nechte tento svět žít!" pronesla víc než vážně, až k němu rozběhla se. "Prosím za spásu!"
"Spásu, jíž nemůžeš mít!" sdělil jí víc než příkře, nyní ji třímal v rukách jako malé dítě. Její kůže hedvábná byla v jeho rukách, ale on chtěl víc, než jen tato slabá muka. Co však nikdy nečekal, byl pohled, který od ní získal. Ona ve tváři měla strach, avšak něčím halen byl, co bylo, to byl zázrak snad, spatřil tam, čemu by nikdy nevěřil. Snad jiskérku, snad plamínek, že by snad lásky zahlédl záblesk. Ne to se mu muselo zdát, což mu potvrdil i jistý fakt. Utekla od něj snad záměrně ze strachu, nebo to bylo z těch nových citů. Cítila snad ona to, co k ní cítil i on.
Když rozběhla se ke dveřím, svojí mocí ji zastavil. Donutil ji se ohlédnout, a pohlédnout naň, spatřil v očích podivnou zář.
"Nemohu bránit svým citům." Zašeptal Woland ve vzduchu, však netušil, že onu památnou větu, šeptal i duch Markétčin.
Když měl jí opět ve své blízkosti, cítil, jak jek její duch se bránil, ale přesto chtěl zůstat. Viděl v jejích očích strach, který nebyl způsoben tím, že on je ďáblem samotným. Měl pocit, že strach pramení, z citů, které nyní cítí. I on pocítil ten záchvěv, kdy jí srdce div nevynechávalo úder. Její tělo ovládané náhle poddalo se všemu, její duše přestala bránit se tomu. Woland ucítil ve svých rukách její vlasy plné kudrlin, chtěl políbit jí na ústa, osud mu to ale nedovolil. Z dálky ozval se zvon proklatý a tím Markétku vytrhl ze snění.
Co to jen cítím, co se děje? Ptala se Markétka sama sebe. Raději utekla o kus dál, nechtěla věřit, že jí mále políbil ďábel sám. Nevěděla co je Woland zač, jen tušila, že mocným je, jenže kdo se opováží bohu oponovat, než ďábel sám už je to tak.
Polibek, jež se málem stal, nenechal klidného ani jednoho z nich, Woland Kňourovi poručil, aby Markétku na bál připravil. On sám se snažil probrat ze sna, v němž ho málem uvěznila Markétka.
"Kde je Frída?" ptal se jen, aby byl řádně rozptýlen.
"Plesu se účastní můj pane, žádný strach, bude tam, jen se nebojte, o všechno se sám postarám." Přísahal mu kocourek, který se lísal, poté náhle popoběhl, aby vše přichystal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Woland i Margarita

Je výborná
Je hezká
Ujde to
Je to děs

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 30. dubna 2015 v 22:15 | Reagovat

Glóbus - asi nejvíce oblíbená scéna z muzikálu :-)
Wolandův muzikálový ohoz v této scéně je mnohem atrktivnější než ten knižní (to samé o "Satanově plese") :-D
Hm, další flashback, líbí se mi, že pokročilý věk neoslabuje Wolandovy city k Máří :-)
"Neumí nebo nechtěl?" - trefilas hřebíček přímo na hlavičku! (proč by to dělal, že?)
Zmatenou směsici Markétčiných citů jsi krásně vystihla (strach, touha..) a Woland, který se přesvědčuje, že to bylo snad zdání (nebo ne?)  Ten kdy v Markétce zahlédl záblesk, o němž ani nedoufal, že by v ní mohl spatřit... No jo, jsem děsný romantk, o to víc si to vychutnávám :-)
PS: A pak bude Bál, BÁL!!! :D

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 1. května 2015 v 9:24 | Reagovat

[1]: Adele komentáře od tebe vždy tak ráda čtu, krásně mě hřejí u srdce :-) jsem moc nadšená z toho, že se ti ten příběh tolik líbí :-)

3 Adele Adele | Web | 1. května 2015 v 12:04 | Reagovat

[2]: Vážně? :-D To jsem ráda o to víc :-)
Momentálně trpím "Mistro-a-Markétovskou" mánií, takže jsem hrozně ráda, že si můžu počíst fanfiction na toto téma :-)
Postavu Wolanda jsem si zamilovala už v knížce, no a v muzikálu ještě víc (mám slabost pro postavy se zlomeným srdcem + zvlášť když se jedná o "bad guys" :-) jako by se tím v té jejich temnotě objevilo světélko lidskosti)
Ale musí to být zatracený oříšek, prohlédnout jeho myšlenkové pochody :D

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 1. května 2015 v 12:07 | Reagovat

[3]: no to mi povídej psát Wolanda není vůbec jednoduché naopak vyčerpává to ale je to zážitek to mi věř :D
příští týden nás čeká předposlední kapitola této minipovídky a pak přijde na řadu povídka druhá :-)

5 Adele Adele | Web | 2. května 2015 v 21:42 | Reagovat

[4]: Každá strana má dvě mince...
Už předposlední?! Ach jo... ale na novou se těším :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama