34. kapitola - Příběh jedné zkoušky

19. září 2015 v 19:30 | Tahmed |  Margarita i Woland
"Maestro." Pověděla a pokynula hlavou. Ostatní už odešli a tak zůstali spolu sami. Markétka už si tak nějak zvykla na to, že je s ním sama v jedné místnosti, ale nyní to bylo jiné. Nyní byl při vědomí. Na krku se mu pohupoval zvláštní medailon, který jí lehce hypnotizoval.
"Proč jste stále tu?" zeptal se jí vážně a hleděl na ni svýma tajemnýma očima.
"Maestro?" hlesla nechápavě jeho jméno, což mu mělo naznačit, že neměla nejmenší tušení, o čem to tu mluví.
"Očekával jsem, že Vás tu již nespatřím, že jste vzala nohy na ramena a zmizela tak daleko, jak jen to bylo možné." Vysvětlil jí své domněnky a posadil se na pelest postele, jelikož pocítil drobnou slabost, ovšem nechtěl ji nikterak znepokojovat.


"A kam bych měla utíkat?" ozvala se zcela náhle a plna upřímnosti, nechtěla mu nic tajit, beztak by na vše přišel tak jako tak. "Nemám se kde před vámi schovat a ani se nechci nikde schovávat." Jeho oči se naplnily zvědavostí a pokynul jí, aby přišla blíž. Její oči nebyly naplněny strachem, to ani v nejmenším, spíš v nich viděl jist obdiv a úctu. Nerozuměl tomu.
"Co změnilo Váš názor?"
"Myslíte to, že se vás už nemusím bát? Kdybyste mi chtěl ublížit, už byste to udělal a navíc mi Korovjev pověděl, proč vlastně vyhledáváte mou společnost, z toho jsem usoudila, že mi neublížíte." Pousmál se.
"Korovjev neumí držet jazyk za zuby, to je mu podobné." Pověděl velmi mírně. Z jeho tónu spíš čišelo pobavení, nežli pohoršení. Markétka se lehce obávala, že tím Korovjeva jisto jistě dostala od nemilé situace, ale jednání Wolanda jí tak nějak ubezpečilo, že se mu nic nestane. "Máte nepěkné kruhy pod očima." Pověděl a úsměv mu z tváře již zmizel.
"No měli jsme tu všichni moc práce."
"Pochybuji, že jste měla nějakou práci. Svita měla nařízeno se o Vás starat. Jste jejich královnou, ať už se se mnou děje cokoliv." Rozmrzele pronesl a natáhl se po své holi. Hůl natáhl k Markétce a opatrně si jí tak k sobě přitáhl.
"To je sice pravda, Maestro," pověděla mu a málem zakopla o své vlastní nohy, naštěstí už byla u něj, takže dopadla na něj a nic se jí nestalo. On jí jemně zachytil a pomohl jí se posadit vedle něj. "A skutečně se o mě starali, nemohu povědět, že ne, ale nerada zahálím a tak jsem se rozhodla, že jim pomohu s oním staráním se o Vás."
"Jste snad ještě víc šlechetná, než jak si Vás pamatuji z vašeho minulého života." Dodal se zasněnýma očima. Jak jen byla krásná v jeho těsné blízkosti mu snad připadala ještě krásnější než kdy dřív.
"Myslíte, ze života, kdy já jsem byla Máří?" toho lehce zarazilo a tak si pravděpodobně domyslel, že za dobu, kdy byl tak trochu mimo realitu a v myšlenkách se ubíral k Máří a Markétce, nedopatřením pravděpodobně vyslovil její jméno.
"Ano, i z toho minulého, kdy jste byla Markétkou Nikolajevnou." pověděl jí s úsměvem na tváři. Neposedný pramínek utekl z jejího drdolu a tak jí ho jemně zachytil a zandal za ucho, když se jeho ruka vracela, jemně jí přejel po tváři. Mezi nimi proběhlo jemné napětí. "Než jsem Vás poslal s Vaším Mistrem do říše andělů." Jeho oči posmutněly a potemněly.
"Ano, i o tom mi Korovjev vyprávěl." Natáhla k němu ruku, ale raději ji zase stáhla, nevěděla, jak by na takové přátelské gesto zareagoval. On si jejího pohybu všiml a vzal její ruku a přitáhl si jí ke své tváři.
Hluk ze salonu, který byl předtím způsoben horou, se nyní víc prohloubil a zintensivněl. Něco bylo špatně, něco bylo hrozně špatně.
Náhle do jeho pokoje vtrhli démoni, byla jich celá horda. Woland ihned poznal, co jsou zač. hlavně díky vůdci oněch démonů. Byl to Asmodeus, milenec jeho již zesnulé sestry Abbadony.
"Zdravím tě švagříčku." Pověděl naoko vesele. Natáhl svou ruku a přitáhla si k sobě Markétku svou mocí. Jelikož byl Woland bez svých sil, nemohl tomu nijak zabránit.
Přitáhl si jí k sobě ještě víc, jakmile jí měl na dosah a natáhl se po jejích vlasech, kterými si jí k sobě stáhl. Vytáhl z kapsy dýku a přiložil jí na hrdlo. "Doufám, že ti nevadí, že ti kromě celého podsvětí vezmu i tu, kterou tolik miluješ. Mám totiž pro ní v mém podsvětí nachystáno něco opravdu famózního. A můžeš to brát jako odplatu za to, že si mi zabil Abbadonu." dodal rozzuřeně, přestože z něj vyzařoval ledový klid. Než stačil Woland něco udělat, jelikož byl velice zesláblý, už byl pryč a on osaměl se svou svitou. Sotva se držel na nohách, s rukou ještě stále napřaženou. Jak moc je chtěl zastavit, ale nešlo to.
"Maestro, nestalo se Vám něco?" zeptal se ho Korovjev, který byl celý potlučený, když doběhl za ním do jeho pokoje. Woland celý v šoku si sedl na pelest postele.
"Vzal mi ji." Dodal tiše, ale Korovjev ho slyšel. Byl zlomený. Jeho pán byl zraněn snad ještě víc, než když ho poranila ona dýka. Korovjev ale věděl jak na něj.
"Je čas pane, získat zpět co je vaše, je na čase, abyste je opětovně vypustil." Dodal nadšeně. To ve Wolandovi probudilo drobnou naději.

"Máš pravdu, je čas." Dodal zlomeně a natáhl se po svém medailonu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Margarita i Woland?

Je krásná
Je hezká
Ujde to
Je to děs

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 20. září 2015 v 9:06 | Reagovat

Á, rozhovor Wolanda s Markétkou - na ten jsem se moc těšila. :D Markétka se jej (konečně) přestala bát :-) pro Wolanda jisto jistě příjemné zotavení.
Abbadona je vážně mrtvá? A já si myslela, že se jí podařilo vyhnout se smrti. Příchod švagra je nečekaný (a zrovna v "takové chvíli"!).
Woland by si měl pospíšit než bude pozdě. No jo, ale jak načerpá nových sil?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama