36. kapitola - Rajská zahrada

26. září 2015 v 20:00 | Tahmed |  Margarita i Woland
Pomalu se blížíme do finále povídky :)

Boj to byl přímo urputný, hlavy lítaly sem a tam. Byl to boj na život a na smrt. Jediný, kdo o ničem nevěděl, byla Markétka, o níž se nyní staral Korovjev. Jen společně s ní v náručí na svém koni a odnášel jí daleko od toho všeho.
Sedět na koni pro Markétku nebylo zrovna nejpříjemnější. Měla pocit, že bude mít snad i modřiny na místech, kde věřila, že se snad vytvořit ani nedokážou.
"Má paní, jsme tu." Pověděl jí, když jí pomáhal ze sedla. Markétka nevěděla, jestli má být nadšenou, nebo se má rozplakat, či se snad zpátky rozběhnout za ním, za svým nynějším zachráncem a poděkovat mu.
Zároveň se děsila, co se stane asi pak, kdo zvítězí. Porazí Woland toho šílence? Co když se mu něco stane? Přeci jen byl zraněný. Stále se Markétka ohlížela zpět, jakoby snad doufala, že spatří snad záblesk z boje, nebo snad spatří samotného Wolanda, ale neviděla vůbec nic.


"Madam, prosím, račte dál, Maestro chtěl, abyste se tu cítila jako doma, mám vám ukázat zahradu." Pověděl jí Korovjev aby jí vytrhl ze svého nerozvážného postoje a aby už konečně nemyslela na to, co se pravděpodobně děje tam někde v dálce v jedné z největších bitev podsvětí.
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se ho, když si náhle uvědomila, že stojí před ohromující stavbou, která spíš připomínala nějaký starobylý zámek, než sídlo podsvětí, kde se skutečně nacházela.
"Toto je pánův dům." Odpověděl jí Korovjev, uklonil se před ní a pokynul jí, aby vešla dál. Ani nevěděla, proč to dělá, ale ohlédla se přes rameno a poté vešla sice trochu neochotně ale přeci jen dál.
Uvnitř bylo příjemné teplo, přestože venku bylo neuvěřitelné spalující horko. Korovjev šel ihned za Markétkou, ale držel se jí jen decentně v patách. Nechal jí, aby se rozhlédla po době.
Bylo to obrovské sídlo, které spíše připomínalo nějaký zámek. Na zdech visely obrazy. Některé byly malé jiné veliké jeden z nich však Markétku uchvátil nejvíce. Byla na něm namalovaná žena, která byla navlas stejná jako ona. "To je Máří Magdaléna?" zeptala se jen tak bezděčně Korovjeva, který se na ní jen lehce usmál a přikývl na souhlas.
Markétka uchváceně hleděla na onen portrét. "Madam, vím, že vás ten obraz jistě velice zaujal," načež Markétka nepřítomně přikývla v odpověď. "Ovšem pán věřil, že by vás více uchvátila zahrada.
"Zde je nějaká zahrada? V tom horku nějaká zahrada může vůbec vydržet? Vždyť tu není ani voda." Korovjev jí pokynul, aby šla dál. Po chvilce se zastavil a hleděl do jedné s chodeb. Markétka si toho všimla a chtěla se tím směrem také podívat, ale on se jen usmál a naznačil jí, aby pokračovala. Nechtěla být nikterak vlezlou, ovšem vrtalo jí to hlavou dál, ovšem jen do chvíle, než jí Korovjev obešel a otevřel jí dveře do zahrady.
Jeden z modrých překrásných a velkých motýlů přiletěl až k tváři Markétky, před ní se zastavil, chvilku před ní mával křídly v celé své kráse a pak se otočil a odletěl zpátky tam, odkud přišel.
Ohromující vůně květin ji obklopila a vzduch se zde zdál být lehounký jako vánek. Nedaleko zurčela voda, která vytékala za jedním skaliskem a pomalu poskakovala po kamínkách a protékala kolem dokola.
Byly zde nejroztodivnější rostliny, které Markétka nikdy v životě neviděla. Zpěv ptáků jí přivítal, když vešla dovnitř. Všimla si, že zahrada je celá v jakémsi neuvěřitelně gigantickém skleníku a dosahovala ohromných rozměrů. Vedla tam cesta kolem dokola či napříč celým areálem a uprostřed toho všeho dominoval ohromný strom.
"Ach." Vydechla Markétka. Korovjev věděl, že ji ta zahrada jisto jistě učaruje, to také věděl i jeho pán, proto mu také nařídil, aby ji tam zavedl, než se vrátí on sám.
"Vítejte v rajské zahradě, Markétko Nikolajevno." Pověděl jí a poklonil se.
"Ale já myslela, že z rajské zahrady byl Adam s Evou vyhnáni jelikož jim zrádný had našeptával."
"Pán poté co se setkal s vaším dřívějším já, se rozhodl, že si zde jen pro ni jedinou vybuduje tuhle zahradu. Než však stačil vše dokončit, opustila ho nadobro a odešla za svým milým." To Markétku velmi uchvátilo. Tak on to budoval všechno pro ni? Nu ne přímo pro ni, ale pro její dřívější já? To ji tolik miloval?
"Ale čím si to zasloužila, čím ho tak okouzlila, že jí vybudoval tuhle překrásnou zahradu?"
"Svou duší, která byla, je a bude vždy silnou a fascinující." Pronesl Woland, který se vrátil z oné bitvy očividně jako vítěz. Byl celý od krve nepřátel a sám měl ránu na své paži. Jeho oči přímo žhnuly, Markétka však netušila, zda to bylo ještě z onoho boje, který nyní dokázal vyhrát, nebo snad z touhy po ní, jelikož nyní se mu splnil jeho dávný sen o tom, že bude jednou tady stát spolu s ním.
"Já nejsem výjimečnou." Pronesla věcně. "a nevěřím, že jsem tehdy byla nijak zvlášť jinou."
"To je naprostá pravda, a přesto jsi tou nejvýjimečnější bytostí na této zemi, dokázala si něco, co nikdo jiný nedokázal." Dodal když si začal sundávat svou zbroj.
"A to sice co?" zeptala se ho nechápavě a měřila si ho svým pohledem.
"Dokázala si mi ukrást mé srdce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Margarita i Woland?

Je krásná
Je hezká
Ujde to
Je to děs

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama