Andrzej Sapkowski - Zaklínač I. Poslední přání

10. října 2016 v 21:02 | Tahmed |  Série Zaklínač
Synopse knihy:

Zaklínač...
Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.
Nově přeložené geraltovské povídky ze Stříbrného meče, něco z Věčného ohně a Meče osudu, doplněné povídkou Hlas rozumu kde Geralt vysvětluje, jak to všechno začalo.


Mé Shrnutí:
Kniha Zaklínač I. Poslední přání je první knihou ze sérievyprávění o Zaklínači Geraltovi z Rivie. Příběh je zde rozdělen do dvou hlavních časových linií, kdy se jedna prolíná s druhou.
První z nich nazvaná Hlas rozumu nás bude provázet celou knihou která vypráví příběh Geralta, který se léčí se svým zraněním ve svatyni bohyně Melitelé. Druhá část knihy jsou již jednotlivé kapitoly se svými názvy, které se s hlasem rozumu takříkajíc střídají o slovo a vypráví příběhy Geraltových příhod a dobrodružství. (Nejvýznamnější z příběhů je příběh o souboje se Strygou, která byla princeznou nebo o seznámení se s čarodějkou Yennefer).
Tato kniha se zaobírá hlavně příběhem zaklínače samotného. Ukazuje nám vrstvy společnosti a období v jakém Geralt vlastně žije. Kniha navíc obsahuje krásné prvky ze slovanské mytologie, které v podstatě čtenář může nalézt v každé z knih této série.
Je to velmi čtivá kniha, plná urputných soubojů, zápasů, milostných pletek a také politických intrik. Je opředená magickou mystikou a obohacená o monstra, která nejsou z našeho světa.
Sapkowski je také vynikajícím využívatelem lidové slovesnosti a povídek, kde do jedné z Geraltových vzpomínek dokázal například vmíchat i pohádku o krásce a zvířeti a to tak poutavě, vtipně a originálně, že se vám bude chtít věřit, že na základě tohoto příběhu vznikla pověst o krásce a zvířeti, nikoliv naopak.

Co se týče světa Zaklínače, je to neobyčejně komplexní a složitý svět, který ovšem čtenáře doslova pohltí a nepustí.
Postavy zde nejsou prázdné plitké nebo jednobarevné. Příběh rozhodně není řernobílý, naopak je zde prozkoumán a poodhalován zcela barvitě a žádná postava není vysloveně dobrá ani zlá. Postavy jsou složité a mají za sebou dlouhý příběh, který vám odvypráví ať už oni sami nebo postavy jiné.


A na závěr úryvek: První setkání Geralta s Yennefer

Se džbánem v ruce vyšel z kuchyně. Chodba končila těžkými, ozdobně vykládanými dveřmi. Pootevřel je jen natolik, aby mohl proklouznout dovnitř, a opatrně vstoupil do komnaty. Bylo tam šero, roztáhl zornice. A ohrnul nos. Ve vzduchu visel těžký zápach zkyslého vína, přezrálého ovoce a vyhořelých svící. A ještě něčeho - směsi vůně šeříku a angreštu.

Rozhlédl se. Stůl uprostřed komnaty byl přímo zavalen konvicemi, karafami, poháry, stříbrnými talíři a podnosy, miskami a příbory se střenkami ze slonoviny. Shrnutý, zmačkaný ubrus byl plný skvrn od jídla i od vína a na některých místech ztuhlý voskem, který na něj stekl ze svícnů. Pomerančové slupky oranžově zářily mezi peckami švestek a broskví, ohryzky hrušek a obranými střapci hroznů. Jedna číše byla převržená a rozbitá. Druhá byla celá, vína v ní bylo sotva do poloviny, zato z ní trčela ohryzaná drůbeží kost. Vedle poháru stál černý střevíček na vysokém podpatku. Byl z baziliščí kůže. Kůže z baziliška byla nejdražší známou surovinou, z níž mohl švec ušít boty.

Druhý střevíček ležel pod křeslem na nedbale pohozené černé sukni lemované bílým volánem a vyšívané květinovým motivem.

Geralt na chvíli zaváhal. Přemáhaje pocit znechucení, uvažoval, zda se raději nemá obrátit na patě a odejít. To by ovšem znamenalo, že fortnýře poslal do říše snů úplně zbytečně. A Geralt nerad dělal zbytečné věci.

Obrátil se k točitému schodišti v rohu hodovní síně. Našel na něm čtyři zvadlé bílé růže a ubrousek se skvrnami od vína a něčeho karmínového, co určil jako rtěnku. Vůně šeříku a angreštu zesílila.

Podlahu ložnice, do níž schodiště vedlo, pokrývala velká huňatá kožešina. Na ní ležela bílá krajková košile a ještě několik dalších bílých růží. A černá punčocha.

Druhá punčocha visela na jednom ze čtyř sloupků podpírajících baldachýn nad ložem. Řezby na sloupcích představovaly nymfy a fauny v roztodivných polohách. Některé byly zajímavé, jiné nesmyslné a směšné. Mnohé se opakovaly. Celkem vzato…

Geralt pohlédl na záplavu černých kadeří rozhozených na damaškové přikrývce a nahlas si odkašlal. Přikrývka se pohnula a zavzdychala. Geralt si odkašlal ještě jednou.

"Beau?" ozvalo se nevýrazně odněkud z černých vlasů. "Přinesls mošt?"

"Přinesl," odpověděl zaklínač.

Vlasy odkryly úzkou bledou tvář, fialkové oči a tenké rty.

"Ooooch…" ohrnuly se rty. "Ooooch… Umřu žízní."

"Prosím."

Žena se posadila. Měla hezká ramena a štíhlou šíji. Na ní černou sametku se šperkem - brilianty jiskřící hvězdou. Kromě ní na sobě neměla vůbec nic.

"Díky," vzala si nabízený pohárek, hltavě jej vypila, pak zvedla ruce a dotkla se spánků. Přikrývka sklouzla dolů. Geralt odvrátil zrak. Decentně, ale nijak kvapně.

"Co jsi vlastně zač?" všimla si konečně černovláska jeho přítomnosti. Přimhouřila oči a přitáhla si pokrývku k tělu. "Co tady děláš? Kde je, u všech ďasů, Berrant?"

"Na kterou otázku ti mám odpovědět nejdřív?"

Okamžitě zalitoval své ironie. Žena zvedla ruku a z jejích prstů vystřelil zlatý paprsek. Geralt podvědomě zareagoval, bleskově složil ruce do Znamení Heliotropu, zachytil kouzlo těsně před obličejem, avšak výboj byl tak silný, že ho odhodil dozadu na stěnu. Po ní pak sklouzl na podlahu.

"Dost!" zvolal, když viděl, že žena znovu zvedá ruku. "Paní Yennefer! Přicházím v pokoji, bez zlých úmyslů!"

Na schodišti se ozval dupot a do ložnice vběhli sloužící.

"Paní Yennefer!"

"Běžte pryč," přikázala jim čarodějka klidně. "Už vás nepotřebuji. Jste placeni za hlídání domu. Ale když tenhle člověk dokázal proniknout až sem, postarám se o něj sama. Vyřiďte to panu Berrantovi. A pro mne připravte koupel."

Zaklínač se ztěžka postavil. Yennefer si ho mlčky prohlížela přimhouřenýma očima.

"Odrazils moje zakletí," ozvala se nakonec. "Čaroděj nejsi, to vidím. Ale reflex máš neuvěřitelně rychlý. Mluv tedy, kdo jsi, neznámý bez zlých úmyslů. A radím ti, mluv rychle."

"Jsem Geralt z Rivie, zaklínač."


Yennefer se naklonila z lůžka, přidržujíc se satyra vyřezaného ve sloupku za jistý tělesný orgán celkem vhodně uzpůsobený k uchopení. Nespouštějíc zrak z Geralta, zvedla z podlahy plášť s kožešinovým límcem. Ovinula si ho kolem těla a vstala. Beze spěchu si nalila ještě jeden pohár moštu, vypila ho do dna, až se rozkašlala, a obrátila se ke Geraltovi. Ten si zatím potají masíroval zadní část těla, jež před chvílí prodělala bolestivý náraz.

"Geralt z Rivie," zopakovala čarodějka pomalu se zrakem upřeným na něj přes spuštěné řasy. "Jak ses sem dostal? A proč? Berrantovi jsi, doufám, neublížil?"

"Ne, neublížil. Potřebuji tvou pomoc, paní Yennefer."

"Zaklínač," hovořila polohlasně sama k sobě a popošla blíž. "První, jehož vidím takhle zblízka. A rovnou slavný Bílý Vlk ve vlastní osobě. Slyšela jsem o tobě leccos."

"To si dovedu představit."

"Nevím, co si představuješ," zívla a přistoupila těsně k němu. "Dovolíš?"

Aniž by počkala na souhlas, dotkla se jeho obličeje, přiblížila k němu tvář a velice zblízka mu pohlédla do očí. Stiskl čelisti.

"Zorničky se roztahují samovolně podle dopadajícího světla, nebo je můžeš ovládat vůlí?"

"Yennefer," řekl klidně. "Jel jsem do Rinde celý včerejší den bez zastávky. Celou noc jsem čekal na otevření městských bran. Fortnýře, který mě k tobě nechtěl pustit, jsem vzal přes hlavu tak, že se asi ještě neprobral. Dotěrně a velmi bezohledně jsem narušil tvůj klid a vytrhl tě ze spánku. To všechno jen proto, že můj přítel potřebuje pomoc, jakou mu můžeš poskytnout pouze ty. Pomoz mu, prosím, a pak si klidně můžeme pohovořit o mutacích, změnách a úchylkách."

Couvla o krok a nehezky sešklebila ústa.

"O jakou pomoc jde?"

"O regeneraci magickým vlivem ochrnutých orgánů hrdla, hrtanu a hlasivek. Stejné ochrnutí jako po zásahu šarlatovou mlhou. Nebo velice podobné."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 12. října 2016 v 0:11 | Reagovat

Zklínače mám na seznamu "chci si přečíst". Moje jediná zkušenost s ním je polský seriál. Tvoje shrnutí mě docela navnadilo. :-)
Jů, přiložila jsi i úryvek. :-) Další lákadlo...

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 12. října 2016 v 15:09 | Reagovat

[1]: Nu zaklínače si nemáš chtít přečíst ale máš ho rovnou začít číst :D
Ano i má první zkušenost se zaklínačem byla skrze neúspěšný polský seriál, také udělám brzy článek se srovnáním knih, seriálu/filmu a her :-)
úryvek je z mé nejoblíbenější kapitoly i když má tam i lepší pasáže :D kdy ho Yennefer přinutí svou magií aby se pomstil všem kteří vůči ní měli nějaké výhrady, takže třebas bývalým milencům naplácá před lidmi na holou a podobně :D

3 Zuzana Macháčová Zuzana Macháčová | Web | 30. října 2016 v 7:46 | Reagovat

Zaklínač... tolik lidí mi jej doporučilo, já mu však ne a ne přijít na jméno... snad proto, že je na díly, což mne odrazuje již z principu, snad pro fantasy svět, ze kterého už jsem vyrostla... a přeci z tvých slov zní tak magicky, jako něco co člověk musí číst...

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 31. října 2016 v 8:29 | Reagovat

[3]: Ságu o zalínači se dokonce ani nebojím přirovnat ke Hře o trůny. Zaklínač by se za takovou významnou ságu měl i považovat. Kouzlo zaklínče spočívá v úžasné slovanské mytologii, což je něco s čím se člověk moc nesetká na trhu co se týče fantasy. Je ot neotřelé a hlavně je to zpracované tak dobře, že ti to spíš připadá jako výlet do historie než výlet do fantasy světa. Máš pocit, že se to doopravdy stalo, že jsme jako lidé takhle doopravdy žily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama