Andrzej Sapkowski - Zaklínač II. Meč osudu

20. října 2016 v 19:54 | Tahmed |  Série Zaklínač
Synopse knihy:

Sedm příběhů zaklínače Geralta.
Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali.

Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro své zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem, a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak mnoho jejich atributů je převzatých ze současnosti.


Mé Shrnutí:
Kniha Zaklínač II. Meč osudu je v pořadí druhou knihou ze série vyprávění o Zaklínači Geraltovi z Rivie. Musím říct, že mě tyhle příběhy neskutečně baví. A strašně se mi líbí ta jejich provázanost která následně vyvrcholí v díle následujícím. Doporučuji se tedy soustředit hlavně na události z Cintry. V prvním díle se totiž Geralt zaplel do jisté události a dožadoval se práva překvapení, nu a v tomto díle se dozvíme jaké veliké překvapení si pro něj osud vymyslí. A že musí mít sakra hodně dobrý smysl pro humor.
Navíc je tu také má šíleně oblíbená kapitola kterou doporučuju všem a zaobírá se drakem, takže všichni milovníci draků pusťte se od čtení první kapitoly. Také se k ní vztahuje dnešní úryvek. Následně se podíváme na vztah mezi Geraltem a Yennefer a věřte mi že talíře budou lítat :-) ostatně u nich to ani jinak nejde.

A na závěr úryvek: Geralt nás poučí o dracích jako takových.
Tři kavky se hlasitě zasmál.
"Nuže, Geralte," řekl, "draky tedy nelovíš. Vzal jsem to na vědomí. Ale smím se zeptat, proč jsi vzpomněl jenom tři barevně odlišné odrůdy draků?"
"No, případně čtyři."
"Mluvil jsi o třech."
"Ti draci tě nějak zajímají, Borchu. Z nějakého zvláštního důvodu?"
"Ne, jen ze zvědavosti."
"Aha. Tak pokud se týká těch barev, vžilo se takové dělení pravých draků - třebaže není moc přesné. Zelení draci, ti nejběžnější, jsou spíše šediví jako obyčejní klouzáci. Červení mají ve skutečnosti barvu rezavou anebo cihlovou. Velcí tmavohnědí draci bývají označováni jako černí. Nejvzácnější budou patrně draci bílí, já sám jsem takového v životě neviděl. Měli by se vyskytovat na dalekém severu - prý."
"Pozoruhodné. Ale víš, o jakých dracích jsem ještě slýchal?"
"Vím," Geralt se napil piva. "O těch, co každý: o zlatých. Tak ti neexistují."
"Co tě vede k takovému nezvratnému tvrzení? Nikdy jsi je neviděl? Bílé přece taky ne."
"To je něco jiného. V zámoří, v Ofiru a Zangwebaru, žijí koně s černými a bílými pruhy. Ani ty jsem nikdy neviděl, ale vím, že existovat mohou. Avšak zlatý drak je legendární stvoření. Mýtické. Stejně jako… Dejme tomu fénix. Na fénixy a zlaté draky nevěř."
Vea se lokty opírala o stůl a se zaujetím naslouchala.
"Jistě musíš vědět, co říkáš. Jsi přece zaklínač," zvedl Borch korbel. "Přesto jsem přesvědčen, že každá legenda a každý mýtus mají své kořeny. A ty odněkud vyrůstají."
"Vyrůstají," přisvědčil Geralt. "Nejčastěji ze snů, tužeb a fantazie. Z víry, že neexistuje hranice možností. Anebo náhody."
"Právě! Náhoda! Kdysi dávno se snad někde vyskytl zlatý drak - ojedinělá, nikdy nezopakovaná mutace."
"Pokud se něco podobného opravdu stalo, potkal jej osud všech podobných mutantů," sklonil Geralt hlavu. "Příliš se lišil, než aby přežil."
"Ha!" zvolal Tři kavky. "Teď popíráš přírodní zákony, Geralte. Můj známý čaroděj hlásal, že v přírodě má každý tvor své pokračování a takovým či onakým způsobem přetrvá. Konec jednoho značí počátek druhého a není žádné hranice možností, přinejmenším příroda ji nezná."
"Ten tvůj známý musel být veliký optimista. S jednou věcí ovšem nepočítal - s omylem přírody. Anebo těch, kdož si lehkomyslně pohrávali s jejími zákony. Zlatý drak a jemu podobní mutanti, pokud by se někdy vyskytli, neměli šanci přetrvat. Stála jim v cestě jedna krutá, neúprosná hranice možností."
"Co je to za hranici?"
"Mutanti," napjaly se svaly na Geraltových čelistích. "Mutanti jsou sterilní, Borchu. Jenom v legendách může přetrvat to, co v přírodě přežít nikdy nemůže. Pouze pověsti a báje neznají hranici možností."
Tři kavky mlčel. Geralt se podíval na dívky, na jejich náhle vážné tváře. Vea se k němu nečekaně naklonila a objala ho kolem krku pevnou, svalnatou paží. Na líci ucítil její ústa - mokrá od piva.
"Mají tě rády," řekl udiveně Tři kavky. "Ať do mě na místě hrom bací, mají tě rády."
"Co je na tom tak mimořádného?" usmál se smutně zaklínač.

"Nic, ale rozhodně to musíme zapít. Hospodský! Ještě soudek!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama