10. Kapitola - Přítelkyně

5. března 2017 v 18:37 | Tahmed |  East Wind
Myslím, že je to zatím nejdelší čekání na novou část, pokud se tedy nepletu. A tak jste se konečně dočkaly. Snad z toho budete mít radost, jako já při psaní.

Telefonát který přerušil jejich rozhovor byl nezbytně pro Helenu důležitý. Čekala na něj už od okamžiku, kdy dorazila do Londýna. Bratr sice o tom nevěděl, že už je tady týden, ale o tom ani vědět nemusel.
První osobou, kterou kontaktovala, byla totiž její dávná přítelkyně, s níž se seznámila na jedné tajné misi, a která také jako jediná osoba na světě, pro ní mohla zjistit životně důležité informace.
Asi před dvěma týdny jí poslala dopisy na všechny možné adresy, které měla uchvoané a na jeden z nich, právě na ten Londýnský jí odpověděla. Bylo tedy nezbytně nutné, aby dorazila do města, do něhož se už nikdy v životě nehodlala vrátit.
"Ráda tě zase slyším, už si dorazila za svým bratrem?" zeptal se jí hlas v telefonu.
"Ano, zjistila si něco podstatného?"

"Ach ovšem že ano. Ovšem tvé babičky Rosemary je mi velice líto." Babička Rosemary. Bylo jí jasné že nebyla sama. Ovšem bylo natolik nutné, že jí musela zavolat, a proto se rozhodla, že hovor bude veden v kódovaném jazyce, který spolu měly vymyšlený. Babička Rosemary byl jedním z nejdůležitějších kódů vůbec. Označoval situaci, nebo osobu, která byla vysoce nebezpečná.
"Ano, ale už to bude snad brzy lepší." Všimla si nechápavého výrazu svého bratra a raději se ještě o řádný kus vzdálila.
"Ach to je mi tvé babičky neskonale líto." Kdyby ona záležitost či osoba nebyla životně nebezpečná jak pro jednu či pro druhou z nich, nepřestala by s Helenou souhlasit, ale nyní to udělala. Bylo nad slunce jasné, že půjde o něco kolosálního.
"Tohle rozhodně po telefonu nevyřešíme. Musíme se sejít."
"Jestli mou podporu potřebuješ, amozřejmě, že tě za tvou babičkou doprovodím. V jaké leží nemocnici?"
"V Ripper street. Ten opuštěný sklad železného materiálu."
"Dobrá v kolik hodin se sejdeme před vchodem do nemocnice?"
"Ve dvě odpoledne, pokud to stíháš."
"Budu tam, zatím." Hovor byl ukončen.
"Kam se chystáš, sestřičko?" zeptal se jí, když na ní hleděl z horní části schodiště. Ani si neuvědomila, že jde dolů do obývacího pokoje. A on ji slyšel. Nemusel vědět nic konkrétního.
"Na návštěvu, za jednou starou přítelkyní." Odpověděla a přes hlavu si přehodila šál, nasadila sluneční brýle a klobouk.
"Myslel jsem, že mají všichni mít pocit, že jsi mrtvá. Tohle mi nepřijde jako dobrý nápad. Naopak. Navíc nezapomeň, že tu dneska byl on a proč asi? Ví že jsi naživu? No tak ví o tom?!"
"Ovšem že ne!" okřikla ho. "A vyprošuji tenhle tón. Nemusím ti nic vysvětlovat, ani ti podávat nějaké hlášení, nejsem žádná tvoje podřízená." Chytil jí prudce a silně za loket.
"Ne ale jsi moje sestra, která deset let předstírala, že je mrtvá, a já chci vědět proč a kam nyní jde?" zavrčel na ní a zesílil svůj stisk. "Navíc, mi JI tu hodláš nechat na krku?" Ani nevyslovil její jméno. Jen zdůraznil slůvko ji, a vyslovil to s takovým opovržením, jakoby snad měla lepru a on se bál, že jí od ní také chytí.
"Ona má jméno abys věděl a navíc se hned vrátím. Musím s někým mluvit, pokud chci zůstat naživu a ty bys mě měl nechat jít, nebo budeme na onom světě oba." Vyštěkla na něj a vyškubla se mu ze sevření. Měla dost toho vysvětlování, teď na to nebyl čas, čekala jí cesta do Ripper street.
Skladiště bylo stále po těch letech opuštěné. Majitelé se vysoce zadlužili, a jelikož bylo na špatném místě ve městě, nikdo ani o to neprojevil zájem. A proč taky. Byla to ideální skrýš. Nedaleko odtud byl i párek bezdomovců, takže bylo jasné, že se tu v okolí budou pohybovati další pochybné existence a měla pravdu.
Než stačila přejít ulici, přišli k ní dva. Jeden jí přiložil nůž k boku a druhý jí nepříjemně zadržel v cestě. "Dej sem prachy, mrcho." Pronesl jeden z nich. Byl velmi silně cítit alkoholem, ale vsadila by cokoliv na ot, že jště na něčem jel, což bylo jasné z jeho abnormálně rozšířených zorniček ve slunečním dni.
Netrvalo to ani příliš dlouho, když se rozmáchla s kabelkou a toho před sebou zasáhla do břicha, udělala výpad, aby se vyhnula noži, který se smekl a lehce jí škrábl po předloktí, ohnala se znovu svou kabelkou a preštila druhého útočníka po hlavě. Neváhala a rozběhla se ke skladišti.
Za ty roky, co pracovala pro tajnou službu, sice spoustu věcí zapomněla, ale některé věci zapomenout nelze. Bylo pravdou, že po většinu svého života, tyhle věci ani nepotřebovala umět, jelikož pracovala v rukavičkách, dalo by se říct. Na špinavou práci tady byli jiní. Ale i ona musela ovládat alespoň základy sebeobrany. Kdyby chtěla, mohla jim i ublížit, ale nepotřebovala na sebe ještě víc upoutávat pozornost.
Na místě určení byla první, o tom neměla nejmenších pochyb. Vnikla nehlídanou zadní částí dovnitř. Za ta léta to tu chátralo, a vypadalo to tu víc než nebezpečně, ale ona nepotřebovala chodit nijak zvlášť daleko.
"Ráda tě zase vidím." Pronesl hlas jí za zády.
"I já tebe Rosamund." Odpověděla jí s úsměvem.
"Tohle jméno už nepoužívám."
"Samozřejmě, že ne." Dodala s úsměvem Helena. "Co jsi tedy zjistila?"
"Že si měla pravdu. Skutečně je to on. Magnussen. Zjistila jsem, že má ve svém držení nejrůznější soubory, které by mohly nás obě připravit o všechno, ale to není to nejdůležitější. Vím že Magnussen tohle všechno nedělá pro sebe, ale pro někoho jiného."
"Už víš pro koho?" zeptala se jí s obavami.
"Bohužel ne. A také vím, že má jistě nepochybnou vazbu na Mycrofta." To jméno s ní škublo. Sice nepatrně, ale přece.
"V jakém slova smyslu?" nedala se zmást.
"Magnussen vydírá i Mycrofta."
"Takže někdo, komu Mycroft překáží v politické hře, jak je vidno. Už víš o koho jde?"
"Ne jak už jsem ti říkala. Nevím o koho jde. Chtělo by se na Mycrofta nějak napojit, ale nemám zdání jak. Navíc mě drží v šachu."
"V jakém slova smyslu?" zeptala se jí, ale pak si uvědomila, že to není jediná novinka u její přítelkyně. "Máš na ruce prsten, takže hádám, že ses vdala, a celkem nedávno. Očividně jsem na svatbu pozvána nebyla, a to hlavně z obavy, že bych se tam s někým mohla setkat."
"Nech si té své dedukce, mám jí za sebou víc než dost."
"Mycroftovi donášíš na Sherlocka, že? Vdala ses za něj?"
"Ne co tě nemá."
"Tak za koho?"
"Za jeho přítele." Dodala poraženecky. Bylo evidentní, že se jí o tom, zrovna dvakrát nechtělo mluvit.
"A tobě na něm skutečně záleží. Takže je očividně i ve tvém zájmu aby Magnussen zmizel a ještě lépe, abychom zjistily pro koho pracuje."
"To nepochybně. Nedopustím, aby mi zničil manželství."
"Byl tam?" zetpala se náhle.
"Kdo, kde?"
"Mycroft." Zarazila se. "Byl na tvé svatbě?" hlas se jí chvěl. Ani nevěděla, proč se na to Rosamund vlastně ptá.
"Ne, nepřišel. Sherlock s Johnem ho zvali, ale já nebyla zrovna nadšená z toho nápadu. Naštěstí pro mě, ani on nemá rád moc lidské společnosti, stejně jako Sherlock, který se ovšem překonal. Kdo by to byl řekl, že alespoň někdo z nich má srdce." Helena si povzdechla.
Sherlocka znala jen zběžně. Vlastně se s ním nikdy nesetkala. Mycroft si to nepřál. Kolikrát ho jen přemlouvala aby svého mladšího bratříčka vzal za svou sestrou, ale marně. Vždy říkával, že té hrůze nemusí čelit. Beztak na ní zapomněl. Měla občas chuť se za ním rozběhnotu domů a říct mu o všem, ale vždy se zarazila.
"John." Řekla pojednou. "To je moc hezké jméno.
"Ano, to je." Souhlasila.
"Magnussen ti bude chtít zničit život stejně jako ho hodlá zničit mě. Byl to tedy on, kdo mi poslal zprávu do New Yorku, že o mě ví a pokud mu nepodám do určité lhůty nějaké zajímavé informace, řekne Mycroftovi že jsem naživu."
"Proč si vlastně tehdy zmizela?" zeptala se jí Rosamund. Nechtělo se jí o tom mluvit, ale musela to své přítelkyni sdělit.
"Vzpomínáš si na jistou benefiční akci, pořádanou v Dánsku, při které jsme se poprvé seznámily?"
"Jo, to si vzpomínám." Souhlasila.
"Ten večer jsem přišla na to, že jeden z členů britské vlády, někdo velmi blízký Mycroftovi, zradil jeho důvěru a hodlá ho zničit. Tehdy jsem samozřejmě nevěděla, o koho jde a hlavně o co se jedná, ovšem po čase jsem začínala zjišťovat, kdo ten někdo je a oč mu jde."
"A o koho se jedná?"
"Je to ministr vnitra a vnitřní bezpečnosti Steven Morison. Problémem je, že nemám na to žádné důkazy, tedy alespoň o žádných hmatatelných nevím."
"Mohl by je třeba mít Magnussen, a nebo..." zarazila se a na tváři se jí objevil samolibý nadšený výraz. "Nebo pracuje Magnussen právě pro něj."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka East Wind

Strašně moc
Ujde
Je příšerná

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 6. března 2017 v 14:42 | Reagovat

Takže její známá je Mary! Noné. :-)
Aha, tak teď už chápu, proč se Helena "vrátila". Další člověk koho Magnussen vydírá.
Co dál? :-) Těším se na pokračování :-)

2 Lotte Lotte | Web | 7. března 2017 v 9:37 | Reagovat

Já tušila, že dáš Mary prostor, když je to tvá oblíbená postava. :)
A jsem ráda, že se osvětlilo, proč se Helena chovala tak jak se chovala, vůbec mi to nedávalo smysl. :D

3 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 7. března 2017 v 18:53 | Reagovat

Děvčata jak tak pozoruji, tak vám ten nápad s Mary celkem udělal radost, to jsem moc ráda a také jsem v to tajně doufala. :D Přeci jen Mary má svá tajemství a její role je opravdu pro mě klíčová, takže ano v povídce se rozhodně musela brzy objevit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama