Andrzej Sapkowski - Zaklínač V. Křest ohněm

11. března 2017 v 14:20 | Tahmed |  Série Zaklínač
Synopse knihy:
Třetí část ságy o Zaklínači.

Císař Emhyr chystá svatbu - po sňatku s princeznou Cirillou se stane nejen vládcem Citry, ale podle věštby také pánem celého Severu. Že to s oním plánem nebude tak jednoduché, císař zjistí téměř okamžitě - někdo mu podstrčil dvojnici. Přestože se snaží své odhalení utajit a pokračuje v přípravách sňatku, pravdu nakonec zjistí nejen Dijkstrova tajná služba, ale i společenství čarodějek, jež se rozhodly, že osud světa konečně vezmou do svých rukou.
Jen Geralt o podvržené princezně netuší nic. Rozhodne se, že vyrazí do Nilfgaardu a Ciri osvobodí. Aby se však dostal k ústí Jarugy, musí projít územím, na němž zuří válka. A jak se zdá, nemůže si být jist svým životem ani před vojáky útočícího Nilfgaardu, ani před jednotkami obránců, a tím méně před záškodnickými komandy Veverek...

Mé Shrnutí:
Kniha Zaklínač V. Křest ohněm je prozatím bych řekla asi tou nejdramatičtějí a nejdynamičtější knihou z celé série. Geralt prochází uzemím spáleném a zmítaném válkou a musím říct, že jsem ještě nezažila barvitější líčení válečné vřavy a úniku z ní jako právě zde.
Ze zaklínače rozhodně jde cítit, že je spíše cílená pro chlapce, protože svou surovostí a brutalitou, občas nešetří, ale právě díky tomuto kouzlu je tak neuvěřitelně uvěřitelná. Já jsem se nikdy nebránila tuto ságu srovnávat z dalším gigantem a tím je Hra o trůny. Obě knižní ságy opravdu velmi cílí na uvěřitelnost. Tento svět vytvořený panem Sapkowskym je opravdu klenotem. Při čtení jeho příběhů opravdu se člověk zapomene a stránky neeobyčejně utíkají. co se mi také líbí na členění knih, což jsme ještě nevyzdvyhla tak to je dělení kapitol. Každá knížka ať je sebetlustší prozatím neměla víc než 7 kapitol a každá z kapitol je různě členěná a rozdělená do takových podkapitolek, takže se člověk nemusí bát, že by třeba nešel včas spát, protože je kapitola moc dlouhá :D
CO se mi na téhleté knížce líbí je, že ukazuje onu hrůzu válek ve velmi věrohodném a reálném světle, tedy si na nic nehraje. Líbí se mi ony chybné informace které se šíří mezi zuboženými obyvately alei mezi vojáky, líbí se mi ukázka důvěry a přátelství, která vzniká mezi různými typy postav a kolikrát zde vziknou situace a přátelství naprosto nepředvídatelná. A nejhlavnějším motivem příběhu je naděje na znovushledání, která neutuchá, nevymizí a všichni bojují za svou pravdu a právo a nikdo se nevzdává. Opět děkuji panu autorovi za nebývale dokonalý zážitek.

A na závěr úryvek: Já tuhle novou postavu jménem Regis vážně miluji :D
Když se kůň se zaklínačem a básníkem vynořil z olšin, Milwě a Cahirovi se ulevilo. Byli už dlouho napjati, neboť po hladině Iny k nim doléhaly ohlasy bitvy u Armerie.
Když pomáhali Marigoldovi sesednout, Milwě neuniklo, jak se Geralt podíval na Nilfgaarďana. Nestačila nic říci, stejně jako zaklínač, protože trubadúr zasténal a zhroutil se. Položili ho na písek a pod hlavu mu dali svinutý plášť. Když se Milwa chystala sejmout krví prosáklý obvaz, dotkla se jejího ramene ruka a zároveň ucítila známou vůni bylin. Dle svého zvyku se Regis zjevil neznámo kdy, neznámo odkud a neznámo jak.
"Dovol," požádal a sáhl do své brašny. "Já se o něho postarám."
Když lékárník odstranil krví přilepený obvaz z rány, Marigold vykřikl bolestí.
"Klid," řekl Regis a začal čistit ránu. "To nic není. Jen, trochu kr-ve… Tvoje krev pěkně voní, básníku."
Právě tehdy zaklínač zareagoval způsobem, který Milwa v žád-ném případě nečekala. Přiskočil ke koni a z pochvy u sedla tasil dlouhý jezdecký meč.
"Odstup od něj," zavrčel a postavil se za lékárníka.
"Jeho krev voní," zopakoval Regis, jako by si ničeho nevšiml.
"Necítím v ní infekci, která by mohla způsobit komplikace. Není porušena žádná žíla. Teď to zaštípe…"
Marigold zaječel. Meč v zaklínačově ruce se zachvěl
"Ránu je třeba zašít," pokračoval Regis, neohlížeje se na zaklínače a jeho meč. "Buď statečný, Marigolde."
Marigold byl statečný.
"Hotovo," dokončil Regis ošetření. "Triviálně řečeno, do svatby se ti to zahojí. Krásná rána pro básníka, Marigolde. Můžeš na čele nosit elegantní obvaz jako válečný hrdina. Srdce všech dívek a žen budou měknout jako vosk. Vskutku poetická rána, ne jako například zásah do břicha. Žádné zranění jater či ledvin, vyhřeznutá střeva, krev a výkaly. Nu, to je vše. Jsem ti k disposici, Geralte."
Lékárník se postavil a zaklínač mu přiložil zbraň k hrdlu. Tak bleskovým pohybem, že jej oči nestačily postřehnout.
"Ustup," řekl Geralt Milwě. Regis se ani nezachvěl, třebaže se hrot meče dotýkal jeho kůže. Lučištnice zatajila dech, když spatřila, jak se lékárníkovy oči v šeru zaleskly zvláštním světlem.
"Dělej," pobídl zaklínače Regis. "Bodni."
"Geralte," promluvil Marigold, který se již vzpamatoval. "Copak ses zbláznil? On nás zachránil před šibenicí, ošetřil mi zranění…"
"V utečeneckém táboře pomohl tomu mladému děvčeti i nám," připomenula tiše Milwa.
"Mlčte. Nevíte, kdo to je."
Lékárník se nehýbal. A Milwa najednou s údivem zjistila to, čeho si měla všimnout už dávno.
Regis nevrhal stín.
"Má pravdu," řekl lékárník pomalu. "Nevíte, kdo jsem. Je na ča-se, abyste se to dověděli. Jmenuji se Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy. Žiji na tomto světě čtyři sta dvacet osm let podle vašeho měření času anebo šest set čtyřicet dva let dle počítání elfů. Jsem potomkem trosečníků, ztracených bytostí, uvězněných ve vašem světě po katastrofě, kterou vy nazýváte Konjunkce Sfér. Vaše rasa mne považuje za netvora, za krvežíznivé monstrum. A nyní jsem narazil na zaklínače, jehož zaměstnáním je eliminovat takové, jako jsem já. To je všechno."
"To stačí," sklonil Geralt meč. "Běž pryč, Emieli Regisi Atakdále. Zmiz odtud."
"Neuvěřitelné," podivil se Regis. "Dovolíš mi odejít? Mohu ohrozit lidi. Zaklínač přece musí využít každou možnost, kterak odstranit netvora."
"Zmiz. Rychle."
"Jak daleko mám zmizet?" otázal se Regis. "Jsi zaklínač a nyní o mně víš. Až vyřešíš svůj problém, až dokončíš svůj úkol, vrátíš se. Víš, kde bydlím, kam chodím a čím se zabývám. Půjdeš po mně."
"To nelze vyloučit. Jestli bude vypsána odměna. Jsem zaklínač."
"Přeji ti úspěch," zapnul Regis brašnu a přehodil si přes ramena plášť. "Buď zdráv. Ach, ještě jedna věc. Jaká by musela být odměna na mou hlavu, aby ses obtěžoval? Jak vysoko bys mne ocenil?"
"Proklatě vysoko."
"Lichotíš mi. A konkrétně?"
"Dej mi s tím pokoj, Regisi!"
"Jistě. Ale prvně mne ohodnoť. Prosím."
"Za obyčejného upíra jsem bral cenu dobrého jezdeckého koně. A ty přece nejsi obyčejný."
"Kolik?"
"Pochybuji," řekl zaklínač hlasem jako led, "že by mi za tebe kdokoli na světě byl schopen zaplatit."
"Rozumím a děkuji," usmál se upír a tentokrát při úsměvu ukázal zuby. Cahir a Milwa leknutím couvli, Marigold vyjekl.
"Buďte zdrávi. Šťastnou cestu."
"I ty buď zdráv, Regisi."
Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy máchl pláštěm, ovinul se jím a zmizel. Prostě zmizel.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 12. března 2017 v 9:23 | Reagovat

Někdy si na ságu udělám čas, až budu mít přečtené knihy co mám doma (což potrvá, má těch restů docela hodně). :-) Vybrala jsi dobrou ukázku, postava Regise vypadá zajímavě :-)

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 12. března 2017 v 16:11 | Reagovat

[1]: Ano já jsem nedokázala odolat a musela jsem sem dát tu ukázku s Regisem. Jeho postava mě opravdu baví, sice je tam až od poloviny knížky, ale je úžasný. Opravdu by si člověk měl na zaklínače udělat čas, stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama