Sarah J. Maas - Skleněný trůn 3 - Dědička ohně

20. března 2017 v 20:35 | Tahmed |  série Skleněný trůn
Synopse knihy:
Královna, nebo zrádce? Jen ona sama rozhodne.
Celaena Sardothien přežila smrtící soutěž a zlomené srdce, ale za jakou cenu. Nyní se musí vydat na cestu do nové země, aby se poprala s temnou pravdou... pravdou o jejím dědictví, které jí může navždy změnit život a budoucnost.
Mezitím se shromažďují temné síly s cílem zotročit si celý svět. K tomu, aby je Celaena porazila, musí najít sílu jak k boji s vlastními vnitřními démony, tak také sílu k boji se zlem, které bude brzy vypuštěno.

Mé Shrnutí:
Jak mi princ ve druhém díle přestal vadit tak mě v tomto zase začal rozčilovat. Tentokrát je tu příběh doslova rozdělen na pohldy hned několika postav. Už se nezaměřuje jen na naši hlavní hrdinku, ale také na vedlejší postavy, které jsou v království a také se tu objevuje jedna postava nová (hlavní vedlejší z jejího pohledu je příběh také odvyprávěn) a aby toho nebylo málo přibyla nám tu i postava, kterou si snad zamilují okamžitě všichni (teda laespoň podle mě) což je Rowan. Asi nemusím vysvětlovat že mě tato postava doslova dostala. Co mě na ní jedné rozčilovalo, ale za což absolutně nemohla byl fakt, že to byla absolutně jediná postava v celé knize, jejíž jméno bylo překládáno do češtiny, PROBOHA PROČ???!!!
Další věcí je fakt, že je knížka pěkný macík, takže ti z vás, co nemají rádi tlusté knížky (mezi něž se rozhodně nepořítám, čím tlustší tím lepší) tak se jí vyhněte.
Co se týče příběhu jako takového musím říct že třetí díl KONEČNĚ měl něco co ty předchozí ne a sice dobře propracované postavy (až na výjimky) a také zajímavý příběh. Je tedy pravdou že autorka se točí pořád v jistém začarovaném kruhu, kterému se dá říct výcvikové kolečko, jako v prvním dílu, nebo ve druhém, kdy musela zabíjet jednoho po druhém podle toho koho důležitého se zbavila předtím. Prostě bludný kruh. Jsem zvědavá velice, jak se s tím autorka popasuje v dalším díle a jak to bude pokračovat.

A na závěr úryvek:
Když byly Mlžné skály na dohled, Celaena poslala Luku napřed s jediným příkazem: Nikomu nevyzvonit, co se v jeskyni přihodilo. Jakmile zvuky, s nimiž se prodíral podrostem, utichly, otočila se.
Jeřáb stál za ní, stejně udýchaný jako ona, se zastrčeným mečem. Celaena zarazila špičku nového meče do země a rubín v jílci zaplál ve slunečních paprscích.
"Já tě zabiju," zavrčela a vrhla se na něj.
Přestože byla ve vílí podobě, Jeřáb byl stále rychlejší, silnější a uhýbal před ní s nenucenou lehkostí.
Narazit tváří do stromu bylo lepší než dopadnout na kamenné zdi pevnosti, ale ne o moc. Bolestivě scvakla zuby, ale bleskurychle se otočila a znovu se vrhla na Jeřába, který nyní stál nebezpečně blízko s vyceněnými zuby. Nestihl před ní uskočit, když ho popadla za kabátec a udeřila.
Dát mu pěstí do obličeje byl krásný pocit, i když to odnesla kůže na kloubech prstů a zranění ji zabolelo.
Jeřáb zavrčel a odhodil ji na zem. Vzduch jí prudce vyrazil z hrudi a krev stékající z nosu jí vstříkla do krku. Než na ni ale Jeřáb stihl sednout, objala ho nohama a strčila do něj veškerou svou nesmrtelnou silou. Najednou byl znehybněný a v očích se mu zračilo něco, co mohlo být pouze zuřivostí a překvapením.
Znovu ho uhodila a klouby prstů jí zapraskaly. Bolest v nich už byla k nesnesení. "Jestli do toho ještě někdy někoho zatáhneš," vydechla a udeřila Jeřába do tváře, do toho zatraceného tetování. "Jestli ještě někdy někoho dalšího ohrozíš jako dnes…" Krev z jejího nosu mu kapala na tvář, kde se, jak si s jistým uspokojením všimla, mísila s krví z ran, jež mu zasadila. "Zabiju tě." Přidala mu úder z druhé strany a vzdáleně si uvědomila, že se Jeřáb přestal hýbat a rány přijímá. "Roztrhnu ti to tvoje prohnilý hrdlo." Vycenila špičáky. "Rozumíš?"
Jeřáb otočil hlavu na stranu a vyplivl krev.
Krev jí divoce tepala v žilách, tak zběsile, že veškeré její sebeovládání se v tu chvíli poroučelo. Jeřáb se pohnul a Celaena se najednou ocitla znovu pod ním. Pěkně se na jeho obličeji podepsala, ale jemu to očividně bylo ukradené, když zavrčel: "Budu dělat to, co chci já."
"Nebudeš do toho zatahovat nikoho dalšího!" vykřikla tak hlasitě, až ptáci přestali švitořit. Ohnala se po něm a popadla ho za zápěstí. "Nikoho dalšího!"
"Dej mi k tomu důvod, Aelin."
To tisíckrát proklaté jméno… Zaťala mu nehty do zápěstí. "Protože je mi z toho nanic!" Hltala vzduch zoufalými doušky a dech se jí chvěl, když dospěla k hroznému poznání, kterému se vyhýbala od Nehemiiny smrti. "Řekla jsem jí, že jí nepomůžu, a tak připravila vlastní smrt. Protože si myslela…" Zasmála se a byl to strašný, divočelý zvuk. "Myslela si, že mě její smrt přiměje jednat.
Myslela si, že bych z nějakého důvodu mohla vykonat víc než ona a že má větší cenu mrtvá. A lhala - o všem. Lhala mi, protože jsem zbabělec, a já ji za to nenávidím. Nenávidím ji za to, že mě opustila."
Jeřáb ji nepřestával tlačit k zemi a jeho teplá krev jí skapávala do obličeje.
Řekla to. Vyřkla ta slova, kterými se týdny a týdny dusila. Zuřivost z ní vyprchala jako vlna ustupující od břehu a Celaena pustila Jeřábovo zápěstí. "Prosím," vydechla a bylo jí jedno, že škemrá, "prosím, už do toho nikoho dalšího nezatahuj. Udělám všechno, co řekneš. Ale tím to končí. Na nic jiného nepřistoupím."
Neviděla mu pořádně do očí, když konečně pustil její paže. Raději upřela zrak do větví stromů.
Nebude před ním plakat, znovu ne.
Jeřáb se odtáhl a vzdálenost mezi nimi byla bezmála hmatatelná. "Jak zemřela?"
Celaena nechala vlhko, které cítila na zádech, proniknout do těla, aby jí zchladilo kosti.
"Zmanipulovala našeho vzájemného známého, aby si myslel, že ji musí zabít v zájmu svých cílů. Najal si vraha, postaral se, abych nebyla nablízku, a nechal ji zavraždit."
Ach, Nehemie. Podstoupila to všechno v bláhové naději a nedošlo jí, jak je její oběť zbytečná. Mohla uzavřít spojenectví s dokonalým Galanem Ashryverem a zachránit svět. Mohla pro svou věc najít dědice trůnu, který by splnil její očekávání.
"Co se stalo s těmi dvěma muži?" zeptal se Jeřáb chladně.
"Vraha jsem uštvala a ponechala jeho pozůstatky v zapomenuté uličce a muže, který ho najal…"
Vybavila se jí krev na rukou, na oblečení, ve vlasech. Chaolův zděšený pohled. "Vykuchala jsem ho a jeho mrtvolu hodila do stoky."
To byly dvě z nejhorších věcí, které kdy udělala, čistě z nenávisti, z touhy po pomstě a v zuřivosti.
Čekala, že jí Jeřáb udělí kázání, ale ten řekl jen: "Dobře."
To ji tak překvapilo, že se na něj podívala - a všimla si, co napáchala. Ne na jeho tváři, která už se barvila podlitinami a krvácela, nebo na blátem umazaném potrhaném kabátci a haleně, ale přímo tam, kde ho svírala za předloktí. Oblečení měl v tom místě propálené a kůže pod ním byla pokrytá ošklivými rudými šrámy.
Otisky prstů. Propálila se přímo tetováním na jeho levačce. Vmžiku byla na nohou a uvažovala, jestli by neměla padnout na kolena a prosit o odpuštění.

Muselo to příšerně bolet, ale on přijal rány i spáleniny, zatímco ona ze sebe chrlila slova, která jí už tolik týdnů zatmívala rozum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 22. března 2017 v 16:34 | Reagovat

Z tvých recenzí na sérii vypadá tahle kniha nejlépe. :-) Je hezké vidět, jak se autorčin styl vyvíjí dál a zlepšuje, což je strašně super. :-) Jsem zvědavá, jak se ti budou líbit další díly, a jestli bude autorčino psaní pokračovat "ve zlepšování". :-D

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:20 | Reagovat

[1]: Neboj se dám velmi brzy vědět :D Zrovna je to napínavé :D takže se velmi brzy vrátím k četbě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama