14. Kapitola - Cesta za pravdou

15. června 2017 v 19:46 | Tahmed |  East Wind
Dnes tu pro vás mám scénu z pohledu Sherlocka. Zjistíte jak se dostal z nemocnice a jaké kroky ho k tomu vedly, jestli to zvládl sám či s pomocí a také se dozvíme další zajímavosti před Leinster Gardens.

Jediné co si Sherlock pořádně pamatoval, když se poprvé probudil byla tvář Mary. "Neřekneš mu to." Věděl že jí pořádně nevnímá. "Sherlocku?" zavolala na něj znovu. "Nic Johnovi neřekneš. Podívej na mě. A řekni, že mu to nepovíš." A pak zmizela. Když se znovu probudil do bdělého stavu, o tom přechozím se dalo totiž jako o bdělém pouze polemisovat, vzpomínal si na rozhovor s Janine. Nezlobil se na ní, že mu ubrala morfium, a že mu vyčítaal jak jí tahal za nos, vlastně jí neuvěřitelně rozuměl, což byl poměrně pokrok v jeho uvažování a začínal pomalu rozumět lidem okolo.
Ale sotva zmizela, začal si vybavovat rozhovor s Mary. Co mu vlastně ještě všechno tajila? Nevěřil tomu, že by mu chtěla vážně ublížit, na to byla moc chytrá, ale také jak si vzpomínal, moc dokonalá, takže se dříve či později muselo něco objevit, to bylo přeci logické, nemohla být paní dokonalou. Nikdo takový není a ani ona takovou být nemůže. Co mu ale tají?

"Neřekneš mu to. Nic, Johnovi, neřekneš."
Vzpomínal na její slova z jejich předchozího rozhovoru. Bylo jasné, že s jejími znalostmi a zkušenostmi, které při té akci dokázala a udělala, bylo jasné, že nebude jen tak obyčejnou. Nemůže to tak být. Je nějakou agentnou, ale jakou? Přivedl si jí ve své hlavě do svého paláce myšlenek. "Takže Mary Watsonová, co jsi zač? Mary Watsonová."
Musel to jít zjistit a to hned. Ale bylo nutné odejít z nemocnice. Poprosil první sestřičku, která se u něj objevila, aby mu sehnala telefon, protože nutně potřeboval zavolat Molly, jelikož jí neměl jak zavolat. Mobil neměl momentálně u sebe, ale ve svém saku, které v pokoji chybělo. Ona byla tou jedinou, které v téhleté chvíli natolik důvěřoval, že potřeboval využít jejích služeb.
"Molly, rád tě vidím." Dodal, když se objevila v jeho pokoji.
"Já ani tak moc ne, víš co se mohlo stát?" byla rozčilená, a mezi obočím se jí utvořila drobná vráska. Vypadala tak ustaraně. Ono jí to očividně ještě nepustilo. Povzdychl si.
"Molly prosím, ušetři mě těch svých výlevů ano?" snažil se jí mírným tónem uklidnit.
"Tak výlevů! Výlevů!" byal rudá vzteky, následně zbělela a div nezezenala.
"Molly prosím, stačí mi na to John s Mary."
"No dobře!" pronesla rázně, ale bylo mu jasné, že tímhle vším to rozhodně nekončí. "Co ode mě chceš, protože pochybuju, že by sis mě sem jen tak zavolal.
"Potřebuju, abys mi pomohla se dostat z nemocnice." Jen na něj vytřeštila oči. polezu tudy, zamručel a ukázal jí na okno.
"To nemyslíš vážně?! tím si ty stehy 100% potrháš!" vyjekla na něj.
"Prosím, vážně to potřebuju." Zaúpěl. Věděl, že mu nebude odporovat, rozhodně ne dlouho. "Prosím, vážně to potřebuju." Zaúpěl. Věděl, že mu nebude odporovat, ani v nejmenším.
Nebyla z toho vůbec nadšená, ale co mohla dělat. Když si Sherlock něco umane, je jako smyslů zbavený a to ona moc dobře věděla. A také věděla, že bude rozumné mu pomoct, než ho v tom nechat samotného. Mohlo by dojít i k mnohem horším následkům a ty si rozhodně nechtěla nechat na svědomí.
Pomalu se vysmekla skrze chodbu do části nemocnice, kde obvykle mývali shované věci ,v kterých příjímaly pacienty. Taková místa se necházejí v nemocnicích na podobných místech ve směs všude, takže pro ní nebylo tak těžké je skutečně najít. Co nejopatrněji a nejnenápadnějí se vrátila do jeho pokoje a pomohla mu se obléknout. Ještě mu zkontrolovala ránu na břiše.
"Nejšpíš se ti stehy pothají, jestli budeš dělat nějaké prudší pohyby. Měl bys ještě ležet. Může dojít k vnitřnímu krvácení a potom..."
"Vím, co se mi všechno může stát, Molly, nemusíš mě o tom poučovat." Zasyčel skrze zuby jak se snažil přemáhat bolest.
"Jestli se ti něco stane, nevyčítej mi to pak." Zaúpěla zoufale.
"To by mě ani ve snu nenapadlo, Molly, o tom tě ujišťuji. Vím, co teď musím udělat, a vím, že trochu riskuji, ale nemyslíš, že by nebyl život bez rizika nudný?" zamumlal, když si vytáhl kanylu z ruky.
"Nemluv nesmysly, Sherlocku. Takové hlouposti tě napadají jenom proto, že jsi mimo a měl bys odpočívat, šetřit se."
"Šetřil jsem se víc než dost." Zamumlal.

Nechal Molly, aby mu zavolala taxi a vydal se do města. Cestou se zastavil ještě v jedné zapadlé uličce, kde sídlila jeho síť bezdomovců a spojil se tam se svým známým Wiginsem a požádal ho o pomoc. Má-li vylákat kočku na lov, je třeb vzbudit u ní zvědavost a ona jako jediná bude vědět kde mě hledat. Není hloupá, takže mu bylo jasné, že si k němu zrovna ona najde cestičku.
Volal mu John. A tak si automaticky vypnul telefon. Naštěstí ho zachytil ještě v taxíku, takže měl šanci, že ho jeho bratr, a on věděl že John půjde za jeho bratrem, nevystopuje. Protože jakmile by ho John našel, přišel by s Mary současně a to on nyní nehodlal dopustit. Potřeboval Johna jako asistenta, ne jako společníka pro Mary a jedinou nadějí bylo, ty dva rozdělit a věděl, že když ti dva budou po něm pátrat odděleně, Mary začne pátrat na vlastní pěst. Teď je rozhodující zavolat Johnovi včas a bez přítomnosti Mary.
"Ahoj Johne, potřebuju abys mi pomohl."
"Ano? No vážně? Ty ode mě potřebuješ pomoct? Můžeš mi sakra říct, proč lítáš někde po Londýně, místo toho, abys ležel v nemocnici?"
"Mám k tomu své důvody."
"Ale no jistě." Odsekl mu John. "Můžeš mi pro Krista pána říct, co to vyvádíš?"
"Vyšetřuji."
"Aha, tak vyšetřuješ." Byl podle hlasu velmi silně rozčilený, to Sherlock poznal moc dobře. "A můžeš mi laskavě říct, co teď tak naléhavého vyšetřuješ?"
"Stále to stejné, ale nyní potřebuju tvou pomoc."
"A s čím potřebuješ mou pomoc?"
"Vím kdo mě střelil a já nyní chci s tím střelcem mluvit."
"To jako vážně?"
"Ano Johne, myslím to vážně."
"Takže ty víš kdo tě střelil?"
"No ano jistě že to vím, což už ti jistě také došlo, vzhledem k tomu, že víš, že jsem ke střelci stál čelem."
"Ano." Hlesl. "Takže kdo to byl?"
"Nechceš malé překvapení?"
"Ne ani ne, kdo tě střelil?"
"Nechme si to na potom, chci teď od tebe, abys přijel sám do Leinster Gardens, a potřebuju jestli by ses ještě nestavil u Molly pro pár věcí, budeem potřebovat můj další kabát, fízák a invalidní vozík, je dost možné, že se mi udělá během toho trošku špatně."
"Trošku špatně? Trošku špatně?!" zaječel na něj. "Ha, budu hádat, máš potrhané stehy."
"Ne to nemám." Lhal. Samozřejmě že cítil, jak mu začíná krev pomalu ale jistě se vsakovat do přelepeného místa u rány a brzy začne prosakovat i do obvazu, ale ještě pořád měl dost času, tohle všechno ještě nějakou dobu vydrží, ovšem nemohl Johnovi prozradit, že bude čelit střelci na okamžik místo něj.
Sotva všechno s Johnem domluvil a telefonát s ním ukončil, zazvonil mu v ruce hovor další.
"Právě jsem tu měl návštěvu, byl tu Lestrade, můžeš mi prosím tě, vysvětlit, co to vyvádíš?"
"Taky tě rád slyším Mycrofte." Zamumlal mu v odpověď.
"Nech si toho, kde jsi."
"To ti teď nemohu říct."
"Nemůžeš mi to říct, já si tě bratříčku najdu. A pak ti tam pošlu ihned sanitku."
"Nenamáhej se Mycrofte, zavolám si jí sám, až to bude potřeba, neměl obavy. Teď jen potřebuju trochu času, abych tu vyřešil jeden případ."
"Ty ses snad zbláznil?" Zaúpěl. "To nemyslíš vážně, jsi potřelený, máš ležet v nemocnici a neřešit teď nějaké ty své idiotské případy!" byl absolutně rozčílený, ale to tak nějak i očekával.
"Uklidni se Mycrfote, nebo si ještě ublížíš. Nech to na mě ano."
"Ale Sherlo..." vypnul hovor. Neměl náladu svého staršího bratříčka teď poslouchat. K čemu by to asi tak bylo. Teď měl na práci mnohem důležitější věci.
Nečekal na Johna příliš dlouho. A skutečně přivezl to co měl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka East Wind

Strašně moc
Ujde
Je příšerná

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 15. června 2017 v 19:59 | Reagovat

Máš hezký dess. :) :) :) ;)

2 Lotte Lotte | Web | 17. června 2017 v 17:14 | Reagovat

Nojó, Sherlock dělá blázniviny, nic nového pod sluncem. Proto ho máme tak rádi. :)
Potěšila mě, byť krátká, přítomnost Molly.

3 Adele Adele | Web | 27. června 2017 v 14:25 | Reagovat

Molly mi taky udělala radost. :-)
Ach, ten Sherlock... mají s ním těžké pořízení. :D

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 28. června 2017 v 20:16 | Reagovat

[2]:[3]: Tak jsem děvčata ráda, že jsem vám tím udělala trošku radost :D s Molly a Sherlym.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama