Andrzej Sapkowski - Zaklínač: Bouřková sezóna

13. června 2017 v 7:51 | Tahmed |  Série Zaklínač
Synopse knihy:

Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače - dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji...


Mé Shrnutí:
A nyní poslední kniha ze série zaklínač a také zároveň konec zcela první knižní série na tomto blogu. A můj názor na tuto knihu? Podle mého nejlepší ze všech 8 dílů.
Je napsána mnohem ucelenějším dojmem. kapitoly jsou také více rozděovány a všechny na sebe navazují velmi plynule. u předchozích knih autor cíleně měnil pohled postav a čtenář se tak mohl lehce ztratit. Tato kniha byla vícero ucelená, než kterákoli jiná před ní.
Příběh který se tu odehrává by se dal zařadit mezi Geraltovy začátky, tedy někdy do období právě dvou prvních ještě neseriových knih. Ovšem rozhodně bych nedoporučovala tuto knížku číct jako 3 ale nejlépe právě jako poslední. Vzhledem k událostem, které se odehrají v 5 díle série nebo chcete-li v 7 kompletní edice, tak je dobré si tímto mistrovským dílkem zpravit chuť a s Geraltem se tak rozloučit touto formou.
Další z bodů, který určuje proč tuto knížku číst jako poslední je Epilog této knihy, která přímo odkazuje na knihu Paní jezera. A pokud si nechcete nic vyspoilerovat do předu, je opravdu toto dobré číst na závěr.
Tuto knihu také beru jako rozloučení se autora se Zaklínačem. Což původně již udělal právě v Paní jezera, ale vzhledem k tomu, že vycházeli i hry na zaklínače, bych řekla že tohle je autorův takový dalo by se říct drobný ústupek v tom, že svět zaklínače může a zároveň nemusí končit knihou Paní jezera, ale může i navazovat tak jak si to vymyseli tvůrci hry, ovšem to je jen opravdu pidi ústupek a kdo ho hledat nebude, ten ho ani nenajde.

A na závěr úryvek:
Když v zelených maskovacích oděvech a s dlouhými luky na zádech vyrazili cvalem zpod dubů a ze všech stran ho obklíčili, považoval je Geralt nejdříve za Lesníky. Byli to příslušníci nechvalně proslulé polovojenské formace, kteří sami sebe pyšně nazývali Strážci lesa a zabývali se lovem nelidí, hlavně elfů a dryád, a jejich vražděním různými rafinovanými způsoby. Stávalo se, že také lidé putující lesy byli Lesníky nahodile obviňováni ze spojenectví nebo obchodování s nelidmi, za což jim hrozilo lynčování, poněvadž dokázat nevinu bylo nesmírně obtížné.
Z tohoto důvodu mohlo nečekané setkání u dubů skončit krvavě. Geralt si oddechl, když zjistil, že zelení jezdci v těchto divokých končinách zastupují zákon. Jejich velitel, osmahlý muž s pronikavým pohledem, který se představil jako konstábl ve službách bailifa z Gors Velenu, stroze žádal po Geraltovi prokázání totožnosti, a když se ji dověděl, chtěl vidět zaklínačský odznak. Medailon se zubatým vlkem byl nejen uznán za dostatečný důkaz, ale navíc vzbudil neskrývaný obdiv zástupců zákona. Zdálo se, že jejich respekt si získal též nositel medailonu. Konstábl sesedl z koně a požádal zaklínače o totéž, aby si mohli chvilku promluvit.
"Jsem Frans Torquil," odložil konstábl masku přísného formalisty a projevil se jako rozumný a věcný muž. "A ty jsi zaklínač Geralt z Rivie. Tentýž Geralt z Rivie, který před měsícem v Ansegis zachránil před smrtí ženu a dítě, když zabil lidožravou nestvůru."
Geralt stiskl rty. Spásně již pozapomněl na Ansegis, na nestvůru s plaketkou i na člověka, který zahynul jeho vinou. Dlouho se tím užíral, než se mu podařilo sebe samého přesvědčit, že učinil vše, co bylo možno učinit, že dva lidi zachránil a že monstrum již nikomu neublíží. Nyní se všechno vrátilo.
Frans Torquil si patrně nevšiml zaklínačova zachmuřeného čela. A pokud všiml, nedbal na ně.
"Podle všeho, zaklínači," navázal, "my oba jezdíme po těchto lesích ze stejného důvodu. Od jara se na Tukajské vrchovině začalo dít něco zlého a došlo tady k nepěkným věcem. Je čas tomu učinit přítrž. Po řeži v Ohybech jsem radil čarodějům na Rissbergu, aby najali zaklínače.
Jak vidím, poslechli mě, přestože neradi někoho poslouchají."
Konstábl smekl klobouk a setřepal z něho jehličí. Jeho pokrývka hlavy měla stejnou fazonu jako Marigoldova, byla jen z horší plsti. A namísto volavčího pera byla ozdobena perem bažantím.
"Dlouhý čas už střežím právo a pořádek na Vysočině," řekl a pohlédl zaklínači do očí. "Nechci se chlubit, ale polapil jsem nejednoho zlotřilce a nejedním jsem zatížil větev. Ale to, co se tady poslední dobou děje… na to je třeba pozvat někoho, jako jsi ty. Někoho, kdo ovládá čáry a vyzná se v různých monstrech. Kdo se žádného netvora, ani upíra, ani draka, nezalekne. Je dobře, že jsi tady, budeme společně hlídkovat a lidi chránit. Já za svůj mizerný plat a ty za peníze rissberských čarodějů. Jen tak ze zvědavosti - kolik ti platí za tuhletu práci?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama