17. Kapitola - Klam Leinster Gardens

26. prosince 2017 v 10:20 | Tahmed |  East Wind
Krásný sváteční den dámy,
dnešní kapitola, dne názvu není Hlmesovské vánoce, jak jsem doufala (chtěla jsem je stihnout, ale zatím smůla), tak vám také bude asi připadat kapku opsaná a je celá opsaná, dalo by e říct, je to totiž pasáž ze seriálu, která je nezbytná pro pokračování našeho příběhu a aby to nebyl čistě jen opis, tak jsem ji nechala o něco delší, abyste z toho taky měli něco malinko mého. :D tak snad mi to odpustíte, ale vážně bylo nutné tuhle pasáž sem dát, protože jinak bychom nemohli v příběhu jít dál a vy si alespoň připomenete, tuhle scénu a navíc zkusím dneska vydat ještě jeden díl této povídky, aby to nebylo jen tohle. Hezké vánoce. :-)


"Nemáš drobný zlato?" ozval se hlas když Mary kráčela k Leinster Gardens.
"Ne."
"Ale notak nebuď jako všichni ostatní." Hodila mu drobné a chtěla vyrazit, ale chytil jí za ruku a vrazil jí do ní mobil. "První pravidlo hledání Shelocka Holmese, on si najde tebe."
"Poznala ho, byl to ten feťák, kterého vezla spolu s Johnem a Sherlockem na pohotovost.
"Ty teď děláš pro Sherlocka."
"Aspoň vypadlu z ulice." Hlesl.
"No... ne!" opáčila. Telefon zazvonil a on zmizel. Dala si handsfree sluchátko do ucha.
"Kde jsi?" zeptala se ho.
"Ty mě nevidíš?" odpověděl jí Sherlock.
"Co bych měla vidět?"
"Klam, Klam Leinster Gardens ukrytý všem na očích. Málokdo ho postřehne, někteří tu žijí roky a nevšimnou si, ale jestli jsi to, co si myslím, nezabere ti to ani minutu. Domy Mary, podívej se na domy."
"Jak si věděl, že jsem příjdu?"
"Věděl jsem, že si promluvíš s lidmi, se kterými se nikdo jiný neobtěžuje."
"Ach a já myslela, že na to jdu chytře."
"Vždycky na to jdeš chytře, Mary, na to jsem spoléhal. Tu informaci jsem na tebe nastražil."
"Oh..." hlesla, když poznala místo, kde se Sherlock ukrývá.
"Třicet vteřin."
"Co to je zač?"
"Bez klik a schránek na dopisy, zamalovaná okna Leinster Gardens číslo 23 a 24, prázdné domy. Strhly je před mnoha lety, aby uvolnily místo londýnskému metru větrání pro staré parní vlaky. Z domů zůstalo jenom průčelí, je to pouhá maska. Nepřipomíná ti to někoho, Mary? Jen maska?" její tvář se promítla na jeden z domů, který měl pootevřené dveře. Rozhlédla se, a hledala ho na opačné straně ulice, protože někdo musel přeci to promítací zařízení spustit, lae došlo jí, že tohle bude asi jinak. "Promiň nedokážu si odpustit trochu dramatičnosti. Jen pojď dál, ale je tu celkem těsno."
"Tobě ty domy patří?"
"Hm.. Vyhrál jsem je v kartách na kanibalce z Clarence House, málem mě to stálo ledviny, ale naštěstí jsem měl čistou postupku. Veliká hazardní hráčka."
"Co chceš Sherlocku?"
"Mary Morstenová se narodila mrtvá v říjnu 1972. Má náhrobek na Chesicském hřbitově kde sis před pěti lety přivlastnila její jméno a datum narození a její totožnost. Proto nemáš přátele z dřívějších let."
Byl všímavý t musela uznat, dal si jednu a jednu dohromady, a vyšlo mu to. Vzpomněla si na den, kdy řešil její polovinu kostela, která dle jeho slov je celkem sporá. Snažila se to zamaskovat tím, že mu řekla, že ot je úděl sirotka, přátelé a víc, že ona nemá.
"Je to stará technika známá tomu typu lidí, kteří od pohledu poznají přeskakovací šifru." Takže i to mu došlo, musela uznat, že jí celkem dobře prokoukl už na začátku toho všeho, ale nevšímal si toho, takže proč vlastně nic už tehdy neřekl?
"Mají mimořádně dobrou paměť."
"Dost ti to trvalo."
"Jak dobře umíš střílet?" hlesl.
Vytáhla svou zbraň a nabila jí. "Jak moc to toužíš zjistit?"
"Jestli tu umřu, najdou moje tělo v budově s tvým obličejem promítnutým na průčelí, i Scotland yard by z toho dokázal něco vyvodit. Chci zjistit jak si dobrá. No tak, předveď se. Doktorova manželka se už musí touhle dobou trochu nudit."
Vytáhla čtvrťák a vyhodila ho do vzduchu, nedělalo jí žádný problém ho zasáhnout.
"Můžu se podívat?" hlesl za jí hlas již ne ze sluchátka. Sherlock stál za ní.
"Figurína... to byl asi celkem průhledný trik." Došla ke čtvrťáku a kopla ho směrem k němu, on si ho vzal do ruky a prohlédl.
"Ah a přesto se ti na vzdálenost dvou metrů nepovedlo postřelit mě smrtelně. Jen tak abych skončil v nemocnici, ale ne abys mě zabila. To nebyla rána vedle, ale chirurgický zákrok."
Jí došlo, že ani tohle mu nemohlo uniknout ani v nejmenším.
"Případ přijímám."
"Jaký případ?"
"Tvůj. Proč si za mnou nepřišla rovnou?"
Bylo jasné, že nejdál se dostane, jen když bude hrát fér a mluvit s ním narovinu. "John se nesmí dozvědět že jsem mu lhala. Zlomilo by ho to, a navždycky bych o něj přišla a Sherlocku, to já nikdy nedopustím." Poodešel. Bála se, že nyní odejde a všechno Johnovi řekne. To by jí zničilo. Musela mluvit, musela ho nějak zastavit. "Prosím." Hlesla a to ho skutečně zastavilo. "Pochop, že na světě není nic, co bych neudělala, abych tomu zabránila."
"Promiň... nebyl to tak moc trik." Rozsvítil a jí to najednou došlo. Tohle by mi přeci Sherlock neudělal, že ne? Když mu došlo tohle všechno, muselo mu dojít o to ostatní. Tohle přeci není všechno co ví, že ne? To přeci nemůže, nemůže mi tohle udělat že ne? Že tu není John? Ohlédla se a spatřila ho.
"Promluvte si, a vyřešte to, ale rychle." Hlesl Sherlock.
"Do Bakker Steet hned!" Téměř se na ní nedokázal ani podívat. Myslela si, že je to konec, naprostý konec všeho.

Sherlock objednal Taxi. Věděl, že se odsud budeme muset nějak dostat. Problém byl ten, že objednal pouze jedno taxi a tak Mary věděla, že thole bude asi ta nejdelší a nejšílenější cesta, jakou kdy vozem absolvovala.
John nastouil jako první a ihned stočil svůj pohled z okýnka. Sherlock si sedl vedle něj a oba dva v pdstatě čekali až si Mary nasedne k nim. Jí se ovšem nechtělo ani v nejmenším.
Sedět v taxíku, v tom samém taxíku a nením možnost se Johna ani dotknout, nějak mu to vysvětlit, nějak se mu omluvit za to všechno, co mu jen má říct? Co by měla říct? Má začít mluvit teď? Beztak by jí pravděpodobně vůbec neposlouchal. Co jen má dělat? Co jen má udělat?
Sherlock se na ní díval a svým pohledem jí doslova nutil nasednout, a tak to učinila. Cítila se ovšem příšerně. Tak neuvěřitelně příšerně. Myslela si, že tu cestu ani nevydrží, že snad za jízdy vyskočí z vozu, ale čemu by si tím pomohla.

"Johne," hlesla při příchodu do bytu paní Hudsonová. "Mary, ach Sherlocku, pro Pána, vypadáte příšerně!"
"Přineste mi morfium od Vás, mě došlo." Zaúpěl Sherlock a potlačoval bolest.
"Já žádné morfium nemám." Bránila se paní Hudsonová.
"Tak k čemu jste sakra vlastně dobrá!" vyštěkl na ní.
"Co se to tu děje?" Zaúpěla pro změnu ona.
"Sakra dobrá otázka." Opáčil jí na to John.
"Watsonovi budou mít za chvíli domácí roztržku, a doufám že rychlu protože máme práci." Vysvětlil jí Sherlock.
"Ne mám lepší otázku." Zaúpěl John vztekle. "Je každý, koho jsem kdy poznal, psychopat!" a zaječel to poslední slovo schválně na Mary.
"Ano." Odpověděl mu Sherlock lhostejně. "Dobře, že jsme si to vyjasnili, a teď...."
"Drž hubu!" zakřičel na něj John. "A už jí neotvírej., protože tohle není vtipný. Teď už ne."
"netvrdil jsem že je." Opáčil mu Sherlock.
"A ty?!" zaječel na Mary. "Co jsem proved? Hm... za celý život? Čím jsem si tě zasloužil?!"
"Vším."
"Sherlocku, řekl jsem ti sklapni!"
"Ne myslím to vážně. Vším, vším co si kdy udělal, sis jí zasloužil." Nedal se Sherlock odbít.
"Sherlocku, ještě slovo a nebudeš potřebovat morfium."
"Byl si doktor co šel do války, jsi muž který nedokázal žít na předměstí aniž by nevběhl do drogového doupěte a nezmlátil feťáka. Tvůj nejlepší přítel je sociopat, terý řečí zločiny, aby si nemusel šlehnout, to jsem mimochodem já, nazdar. I tvoje domácí dřív řídila drogový kartel."
"Ale patřil mému manželovi, já jen zapisovala." Hájila se paní Hudsonová.
"A dělala striptýz."
"Sherlocku Holmesi, jestli jste na youtube..."
"Johne," přerušil její mumlání Sherlock. "Jsi závislý na určitém životním stylu, abnormálně tě přitahují nebezpečné situace a ldé, takže je skutečně tak překvapivé, že žena, do které si se zamiloval, tomuto vzorci odpovídá?"
"Ale ona taková být neměla! Proč je taková?!"
"Protože sis jí vybral."
"Proč za všechno, vždycky můžu já!" zaječel zoufale kopl vztekle do křesla.
"Ach sousedi!" vyjekla zoufale paní Hudsonová a utekla pryč.
"Johne poslyš, v klidu mi odpověz. Co je zač?"
"Má prohlaná žena."
"Ne, co je zač?"
"Žena, která čeká moje dítě a lže mi ode dne, kdy jsem jí potkal!" zaúpěl a díval se na ní aby věděla jak moc ho ranila a jak moc ho to bolí a zároveň aby jí těmi slovy co nejvíc ublížil, pokud jsou jeí city k němu tedy skutečně popravdové a nepředstírala je stejně jako lhala o všem ostatním.
"Ne." Hlesl Sherlock. "Ne v tomhle bytě, ne v tomhle pokoji, právě teď a tady, co je zač?"
"Dobrá." Hlesl zoufale John. "Ať je po tvém. Vždycky je po tvém." Zamumlal a popadl židli. "Sednout!" zaječel na ní.
"Proč?" zeptala se zcela vážně Mary.
"Protože tady sedí vždycky. Lidi kteří přicházejí se svými příběhy. Naši klienti. Přesně to teď jsi, Mary, naše klientka. Tady budeš sedět a mluvit a tady tě budeem mi poslouchat. A pak se rozhodneme jestli máme zájem nebo ne." Zamručel s vypětím všech svých sil a usedl zničeně do křesla a čekal.
Sherlock si zase pln bolestí po střelném zranění usedl do křesla svého a čekali už jen na Mary, která se jim podvolila a sedla si na židli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka East Wind

Strašně moc
Ujde
Je příšerná

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 30. prosince 2017 v 13:17 | Reagovat

Já jsem si ráda zopakovala pasáž ze seriálu, a myslím, že ani ostatní fanoušci Sherlocka ti to nemají za zlé. :-)
A teď už jdu s chutí na další kapitolu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama