20. Kapitola - Pomoc nepříteli

23. února 2018 v 14:36 | Tahmed |  East Wind
Psaní povídek mi teď neuvěřitelně trvá. Ono ostatně všechno mi teď trvá a je to tím, že nemám absolutně na nic náladu. Uvidíme, jestli se to zlepší nebo ne. Každopádně bych tuto dnešní kapitolku chtěla věnovat Lotte, která má tuhle povídku poměrně ráda.

Helen přecházela po místnosti a doufala, že Mary dorazí pokud možno co možná nejdřív. Doufala, že jí snad přítelkyně poradí, co má dělat, jak se zachovat, nebo snad kde má hledat nějakou pomoc. Což se zdálo naprosto nemožným ba směšným cílem, protože moc dobře si uvědomovala, že něco takového v jejím případě není zcela možné.
Nejenže by musela svůj osud svěřit do rukou cizímu člověku, není zde jisté, že by byl ten člověk důvěryhodný. Mohl by jí totiž přímo či nepřímo odhalit a tím by všechno pro ní definitivně skončilo. Nešlo tu však jen a pouze o udržení tajemství před Mycroftem, protože odhalení se tak nebála, spíš jde o člověka, na pozadí za tím vším.
Moc dobře si uvědomovala, že Magnussen je jen pěšák v něčí velmi komplikované a sofistikované hře. Někdo kdo je bohužel ke vší té smůle Mycroftovi velmi blízký a přesto ho neuvěřitelně ohrožuje a v důležitých situacích také kompromituje.

Jediný komu kdy věřila byla Mary, které odhlalila, o koho se jedná, ale nemohla na nikoho ukázat prstem a už vůbec nemohla zmínit onu osobu. Navíc se obávala toho, že by se Mary mohla pokusit o nějakou solo akci, na jejímž konci by se snažila odhalit zda mají ve svém podezření pravdu a opravdu za tím stojí ministr vnitra a vnitřní bezpečnosti.
Kdyby se však o všem dozvěděl Mycroft, přímo by ho to ohrozilo, a když se mohla Helen pokoušet předstírat čirý nezájem o jeho osobu sebevíc, a mohla sama sebe přemlouvat k tomu, aby mu na něm už vůbec nezáleželo, stejně ho nedokázala ani takto nepřímo ohrozit. Příliš jí na něm záleželo.
Obávala se že by Magnussen jí nic neřekl, a navíc by ho upozornil, že o něm někdo ví a především by mu velice rychle došlo, že tou osobou, která v tom má prsty, není nikdo jiný ona sama.
I teď se bude muset snažit pracovat jak se říká v rukavičkách, bude jí totiž moct říct jen o tom vydírání ze strany Magnusena a nic víc. Moc dobře si uvědomovala, že by tak na sebe přitáhla pozornost řecké tajné služby a následně řecké teroristické buňky, což je prakticky jedno a totéž. Vzhledem k tomu, k jakým politickým machinacím kdy v řecké politice došlo, jí bylo beztak jasné, že ot tam řídí jedna jediná osoba. Stejné to tu bylo i uvnitř britské vlády. Někdo přímo uvnitř, někdo Mycroftovi přímo pod nosem, donáší ven tajné informace. A nepředává je jen tak někomu, ale co je děsivější, dává je do rukou řeckým tajným teroristickým buňkám, tedy jejím bývalým zaměstnavatelům. A protože jim ukázala záda, šli by po ní jako mouchy na lep.
Mary zaparkovala před jejím domem, ale nebyla sama. Přijel ní ještě někdo. Toho muže neznala, ale ani ho znát nepotřebovala aby jí nebylo jasné, že tohle Mary rozhodně neplánovala.
"Prosím tě Johne, pokej na mě alepsoň v tom autě." Zaslechla jejich rozhovor skrze vchodové dveře, za nimiž stála ani nedutala. Zahlédla ty dva v okénku a tak přispěchala ke dveřím, aby alespoň něco málo pochytila. Nyní věděla jak se ten muž, který s ní přijel, jmenuje. John. Jetli se pamatovala dobře, tak by se měl jmenovat její manžel. To nebylo dobré. Věděla ttiž, že se přátelí se Sherlockem, a kdyby se byť i jen nepatrně o ní zínil před ním, mohl by z toho Sherlock, něco vydedukovat. Ať už by se jednalo o cokoliv.
Nebyla si sice jistá s tím, že by se Mycroft Sherlockovi o ní kdy zmínil, ale kdo ví. Nesmela nic podceňovat.
"Ne dokud mi neřekneš, co tu u všech všudy děláme."
"Přítelkyně mi zavolala o pomoc, to snad ještě můžu, ne. Pomoct přítelkyni v úzkých."
"A znám ji vůbec? Nebo si zase vymýšlíš?"
"Proboha, Johne, nech už toho, tohle je vážné."
"A to ti mám věřit?" Helen věděla, že bude muset něco udělat.
"Mary, to je dost, že si dorazila, už jsem myslela, že nepřijedeš a kdopak je tohle? Jsem June." Představila se Johnovi.
"Teď už mi věříš, Johne?" Oddala Mary. "June," zdůraznila její falešné jméno. "Tohle je můj manžel John, Watson."
"Ráda Vás poznávám, ovšem Mary, nemyslela jsem si, že doazíš s manželem, jedná se totiž o takovou delikátní soukrovou věc, víte, bez urážky, pane doktore, ale musím s vaší ženou mluvit o samotě."
"Jistě. Těšilo mě." Dodal a odešel a je tak nechal konečně o samotě.
Když došel k autu uvědomil si však, že ho oslovila pane doktore, ona ale přece nemůže vědět, co dělá, nebo snad ano? Dlouho však nad tím nepřemýšlel a posadil se do auta, kde čekal na Mary.

O dva dny později:
"Nemáte být v nemocnici?" Oslovil Sherlocka sedícího u stolu s jídlem Magnussen.
"Však jsem v nemocnici, jsme v její jídelně." Opáčil.
"Vážně?"
"Podle mého názoru, ano. Posaďte se." Pkynul mu.
"Děkuji."
"Já jsem o Vás přemýšlel."
"Já přemýšlel o Vás."
"Vážně?"
"Chci navštívit Appledore, kde urýváte všechna tajemství, všechny záznamy, všechno, co na každého máte. Chci, abyste mě tam pozval."
"Proč myslíte, že bych byl tak neopatrný?"
"Oh, myslím, že jste mnohem neopatrnější, než se tváříte."
"Vážně?"
"To ten mrtvolný pohled Vás prozrazuje. Až na to že..." sahal mu na brýle. "že mrtvolný není, viďte." Brýle mu opatrně sundal. "Čtete si. Přenosný Appledore. Jak to funguje? Zabudovaný flashdisk? bezdrátové připojení?" brýle si nasadí, ale, to co očekával se nestalo. Čekal, že i bude moct přečíst ony údaje, které tam na něj má, ale nic tam nebylo, nic se nestalo, absolutně nic. Ale jak to? "Jsou to jen obyčejné brýle."
"Ano. Jsou." Podotkl klidně Magnussen. "Podceňujete mě, pane Holmesi."
"Tak udělejte dojem, ukažte mi Appledore."
"Vše je k mání za správnou cenu. Co mi nabízíte."
"Vánoční dárek."
"A co mi hodláte dát k vánocům, pane Holmesi?"
"Svého bratra."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka East Wind

Strašně moc
Ujde
Je příšerná

Komentáře

1 Lotte Lotte | 26. února 2018 v 12:08 | Reagovat

Je trochu smutné, jak Sherlock nikdy ani na vteřinu nezaváhá hodit Mycrofta přes palubu. Aspoň že ho nezastřelil. :D
Děkuji za věnování. :)

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 26. února 2018 v 19:41 | Reagovat

[1]: Tak to je už hold náš Sherly :D
A není zač. :-)

3 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 2. března 2018 v 14:47 | Reagovat

Povedené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama