21. Kapitola - Holmesovské vánoce

8. března 2018 v 9:29 | Tahmed |  East Wind
Psaní povídek mi teď pro změnu zase jde. Čím pak to asi bude? že by těmi antibiotiky? Každopádně nová část je tu a svým maroděním vás nebudu nijak rušit.
Dnešní kapitolku speciálně věnuji opět LOTTE, protože Mycrofta má opravdu ráda a i když tohle bude dá se povědět, jen takové opakování epizody, snad se jí to bude i tak líbit a zvedne jí to náladu. Takže pro tebe Lotte.

"Ach, Kriste Pane, jsou teprve dvě hodiny, tenhle Boží hod už se táhne alespoň týden, jak můžou být teprv dvě. Trpím jako zvíře." Zalamentoval Mycroft, který byl doslova pln zoufalstvím. Nikdy tyhle svátky neměl rád a to už od dětství. Pravděpodobně za to mohl i fakt, že jeho sestra nevzbuzovala nijak radostnou atmosféru, alespoň jemu ne. Vždycky se jí podařilo dostat se mu nějakým nepříjemným způsobem pod kůži. Jako tenkrát, kdy omylem schodila vánoční punč, zrovna když ho měl za zády. Jeden by si řekl hloupost, ale tohle se dělo o vánocích snad pořád. Navíc nechápal co lidi vlastně vede k otmu, že se k sobě musí chovat neustále mile, nikdy mu to zrovna moc nešlo, a byl ke všem vždycky upřímný. Nepokoušel se vymýšlet si nějaké sladké řečičky, na to si nikdy nepotrpěl.


"Mikey to je tvůj laptop?"
"Na kterém závisí bezpečnost svbodného světa, ano, a tys ho zasypala bramborami."
"Jestli je to tak důležitý, nenechávej ho tu válet." Měl toho dost. K matce by se sice nikdy nezachoval hrubě ale tato absurdní situace mu opravdu nedávala spát.
"Co tu vůbec děláme? Tohle nemáme ve zvyku."
"Sešli jsme se, protože Sherlock se vrátil z nemocnice a všichni máme velkou radost." Podotkla jeho matka rozčileně.
"Mám taky radost? Nedíval jsem se?" sarkasticky opáčil.
"Nezlob, Mikeu!" okřikla ho jemně.
"Jméno Mycroft, jste mi dali vy, zkus se jím prokousat až do konce." Věděl, že kdyby tohle řekl jako malý, dostal by jeden pořádný záhlavec. Takhle se na něj jeho matka jenom bude mračit.
"Paní Holmesová." Ozval se Sherlockův přítel a podával jí punč. Vyladal, jakoby ho Sherlock právě odněkud vyhrabal, ale to bylo jeho bratrovi podobné.
"Ach, děkuji drahoušku, nejsem si úplně jistá, co tu děláte." Pronesla lehce zmateně.
"Já ho pozval." Pronesl Sherlock zatímco byl zahloubán do novin, kde si četl nějaký článek.
"Jsem jeho proto žije paní Holmesová. Až umře, dostanu jeho věci a jeho job."
"Ne."
"No vypomáhám mu."
"Přesnější."
"Jestli ho ale přeci jenom zavraždí..."
"Možná bys už měl sklapnout."
"Tak jo."
"Je báječné, když si přivedeš kamarády." Podotkl Mycroft otráveně.
"Nechej toho," prmluvila mu matka do ucha. "Někdo postřelil mého chlapečka, jestli někdy zjistím kdo, tak si mě pak nepřejte vidět." Ach matko, kdybys jen tušila, pomyslel si Mycroft. "Ha, tenhle je pro Mary. Za chviličku jsem zpátky."
Už byl z toho věčného sezení otrávený a protáhl si celé tělo. Vzal si od Sherlockova přítelíčka také sklenku punče a napil se. Vždycky když si dá sklenku nějakého alkoholu má chuť si jednu zapálit.
"Hned budu zpátky, jen si odskočím ven, no, něco zařídit." Pronesl obratně, ale Sherlock také vstal.
"Přidám se, jestli ti to nevadí, bratře."
"Ne nevadí." Dodal, ale upřímně by byl opravdu raději sám.
"Jsem rád že si nechal Magnussena plavat." Začal Mycrft, jakmile si oba zapálili.
"Vážně?" Podivil se Sherlock upřímně.
"Pořád jsem ale zvědavý, není tvůj obvyklý typ rébusu, proč ho nenávidíš?"
"Protože napadá lidi, kteří se liší a profituje z jejich tajemství. Proč ty ne?"
"Nikdy nepůsobí škodu nikomu důležitému, na to je moc inteligentní. Je to podnikatel, nic víc. A občas je nám užitečný. Nezbytné zlo, ne drak, kterého bys měl zabít."
Sherlock se zarazil. "Drakobijec, tak toho ve mě vidíš?"
"Ne.Tak se vidíš ty sám." Podotkl Mycroft a pousmál se. Rád si svého bratříčka dobíral.
"Že vy dva kouříte?!" ozvala se jim za zády jejich matka a ihned se instinktivně obrátily.
"Ne." Vyjekl Mycroft.
"To Mycroft!" vyjekl pro změnu zase Sherlock. Vždycky si neodpustí příležitost hodit věci na svého staršího bratra. Matce to ale bylo i tak jasné a tak se jen zamračila a vlezla zpátky do domu. Jistě jí neušlo, že zmizeli oba ve stejnou chvíli a obohužel o jejich zlozvyku, který občas oba měli, věděla.
"Mimochodem mám pro tebe nabídku práce a rád bych, abys jí odmítl." Pronesl Mycroft vážně.
"Odmítám laskavou nabídku." Odříkal Sherlock, jak si přál.
"Vyřídím tvé odmítnutí."
"O co šlo?"
"MI6. Chtějí tě poslat zpět do východní Evropy na tajný úkol který by se ti stal osudným odhadem tak do půl roku."
Sherlock se zarazil. Tuhle odpověď tedy nečekal. "Tak proč nechceš, abych ho přijal?" zpetal se zcela vážně.
"Je to lákavé, ale ve výsledku jsi mi užitečnější blíž domovu."
"Užitečnější? Jak jsem užitečný?"
"Zde jsou draci." Pronesl zela vážně, ale přitom si ho opět dobíral. Ovšem zakuckal se, protože tyhle cigarety, co di koupil stály za houby. "Tohle mi nějak nesvědčí. Jdu dovnitř."
"To chce bez dehtu. Pořád kouříš jako zelenáč." Dobíral si ho Sherlock.
"Navíc... by mi tvá smrt zlomila srdce." Musel pronést upřímně. Ale nedokázal by mu to nikdy říct do tváře. Bylo by ot tak nepatřičné.
Pro změnu se zase zakuckal Sherlock. "Co mám sakra na na něco takového říct?"
"Veselé vánoce?"
"Nesnášíš vánoce."
"Ano. Možná mi něco nalili do punče."
"Zjevně běž si dát ještě."
"Pane Homesi, dáte si ještě punč?" zeptal se ho ten Sherlockův kamarád jakmile vešel do domu.
"Za malý okmžik, prosím, ale dám, děkuji. Ještě si musím naléhavě zavolat." Vzal do ruky telefon a vytočil dobře známé číslo. "Dejte mi sherrinford, prosím. Ano počkám." Pronesl vážně do telefonu a odešel do pokoje vedle.
Než byl přepojen vzpomínal na události, na které vzpomínat raději ani nechtěl. Na den, kdy se poprvé setkal s Jimem Moriartym a v ten den se s ním také setkala jeho sestra Eurus.
"Drahá sestro, přeji ti veselé vánoce." Pronesl její bratr a podával jí dárek. Přijala jen od něj a poděkovala. Mezitím si její mal dcera Michele rozbalovala svůj dárek. Jí stačil i jeden a rozbalovala ho celou půlhodinu protože na to musí mít sprvný postup. Vždy je do thoo tak zabraná, že jí nerozptýlí absolutně nic. Dárků tu ovšem malá Michele měla hned několik a tak věděla, že jí rozbalování dárků vydrží až do večera.
Nyní i ona si otevřela svůj dárek od bratra. Byla v něm krabička s náhrdelníkem. "Vím, že si podobný kdysi nosila, je to už spousta let, než jsi ho ztratila."
"Děkuji ti."
"Ach, málem bych zapomněl, tohle ti přišlo poštou, měl jsem to dát pod stromek, je to tu napsané, vidíš?" ukázal jí podivný balíček a sám si převzal od sestry další ze svých dárků.
Začala onen neznámý balíček rozbalovat a našla v něm svou fotografii s fotkou své dcery a vzkaz.
Dnes dostane tuhle fotku také někdo další, pokud neuděláš, co po tobě chci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka East Wind

Strašně moc
Ujde
Je příšerná

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 21. března 2018 v 10:12 | Reagovat

U Holmesů není nikdy nuda, tím tuplem pak o Vánocích. :D
Kapitola je moc pěkná, ale... já se pořád nemůžu dočkat chvíle, až Mycroft zjistí, že je Helena naživu + že mají dcerušku. :-) Prosííííím, ať na to dojde brzy. :D :D

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 21. března 2018 v 10:36 | Reagovat

[1]: Vzhledem k tomu, že se Adélko totik těšíš na pokračování, pokusím se s tím něco udělat. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama