Nalieri

Epilog - Začátek života

12. září 2018 v 0:00 | Tahmed
Přeji všem svým čtenářům překrásný den.
Inu už je to tak.
Náš příběh došel ke svému konci.
Chtěla bych VÁM VŠEM moc poděkovat za vaše čtení, ikdyž asi pousta z vás sem vůbec nenapsala zda se jim to líbí či ne a tak jim nemohu jmenovitě poděkovat.
Především si tedy mé poděkování zaslouží věrná čtenářka Adele, která se pokoušela hodnotit každou kapitolu, co to jen šlo a také Lotte, která mi zase pro změnu hodnotila dílko přes FB.
Dnešní kapitolu si tedy užijte a zase někdy u další povídky :-)

44. Kapitola - Konec génia

9. září 2018 v 0:00 | Tahmed
Lorenzo sice Nannerl řekl, že už Antonia viděl v horším stavu, ale jen proto, že jí chtěl uchlácholit. Pravdou bylo, že si myslel, že v podobném stavu svého přítele již nikdy nenalezne, protože byl konečně se ženou, která ho učinila šťastným. Když tu tedy stál přede dveřmi jeho pracovny, měl z toho velmi špatný pocit.
"Antonio, to jsem já Lorenzo." Oslovil ho a čekal co se bude dít. "Antonio, prosím, otevři ty dveře a promluvme si."
Stále ticho.
Lorenzo se ohlédl a Nannerl raději odešla. Nechtěla ho rušit. Náhle klíč v zámku zašramotil a dveře se pootevřely. Lorenzo tedy na nic nečekal a vklouzl dovnitř. Antonio popadl jednu blízko stojící láhev alkoholu a obrátil ji do sebe. Dopadl do svého křesla a vypadal jako pravá troska.

43. Kapitola - Špatné dobré zprávy

5. září 2018 v 0:00 | Tahmed
Nannerl byla společně s Antoniem pozvána na večírek, který byl pořádán pro divadelní společnost. Moc se jí na něj nechtělo, ale vzhledem k tomu, že byla Antoniovou manželkou, nebylo tedy zbytí a musela se oné události účastnit. Nechtělo se jí na něj především proto, že bylo nad míru jisté, že tam bude také hrabě Rosenberg a toho neměla ráda. Ale jedna pozitivní věc tu byla, a sice, že se této události bude také účastnit její bratříček.
"Pan a paní Salieri." Uvedl je do salonu muž který se tvářil jako herold a Nannerl měla náhle pocit, že si jí všichni měří. Už tak to pro ni byl skutečný nezvyk, být paní Salieri. Byl to krásný a přesto stále nevysvětlitelný cizí pocit. Nemohla se toho zbavit. Antonio jakoby snad vycítil její strach ji stiskl chlácholivě za ruku a vedl jí sálem do jednoho růžku kde seděl Da Ponte a držel jim místa.

42. Kapitola - Svatební zvony

2. září 2018 v 20:25 | Tahmed
Moc se omlouvám všem fanouškům, jestli na povídku marně čekali, ale to víte, rekonstrukce bytu je tak fascinující, že nedokážu pořádně myslet na nic jiného a jsem jí doslova pohlcená :D aby taky ne že? :D A tak tu máte povídku sice ve správný den, ale o pár hodinek později, tak mi to snad prominete. Dneska je delší než posledně, jak jsem slíbila.

Antonio se sice dozvěděl pravdu o tom, že onen Nannerlin pád nebyla nehoda, ale rozhodně stále odmítala sdělit, kdo za tím vším stojí. Proč jen mu to nechtěla říct, to skutečně nechápal. Nerozuměl jí. Proč kryje někoho, kdo jí takto ublížil?
Každopádně dal na její naléhání a Alfonse nevyhodil. Beztak se bez něj neobejde co se týče organizace svatby. Nikdo jiný by to nedokázala v takto šibeničním termínu zorganizovat. I on bude mít plné ruce práce a jen zázrakem vše stihne včas, ale když je jeden zamilovaný, čas doslova kvapí a už už by byl rád, kdyby byla Nannerl jen a jen jeho a to navždycky.

41. Kapitola - Zázračný smír

29. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed
Moc se omlouvám, že v neděli povídka nevyšla, ale měli jsme tu rodinnou návštěvu a tak na její sepsání nebyl čas a tka ji tu máte dnes, pokusím se polepšit.
Navíc si myslím, že by to teď mohlo být dobré, protože mám dovolenou (i když co čert nechtěl musím být během ní nemocná, tak se blížíme s povídkou pomalu do finále)
Dnešní kapitolka bude také trošku kratší, ale slibuji Vám, že ta další bude o to delší :D

"Přesto tu zůstane." Hlesl po chvilce Salieri. Wolfi si myslel, že změní názor, už jenom kvůli tomu, jak je jeho sestra zmrzačená. Co tím vším však jeho úhlavní sok sleduje? Co zatím vším je? Přeci mu na ní nemůže záležet? Jak by jen mohlo. Jenom ji využívá, aby mu pak mohl velmi ublížit a nejen jemu, ale především jí. Co mu kdy udělala tak strašného, že jí tak moc nenávidí?

40. kapitola - Pražská sešlost

22. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed
Antonio byl v Praze poněkud rozmrzelý. Pravděpodobně na tom měl i podíl jistý důvod, že mu tu chyběla pro něj nyní doslova nepostradatelná osůbka. Nannerl. Kam se hnul, tam na ni myslel. Copak asi dělá? Nechybí jí nic? Jak asi zvládá chod domácnosti? Jistě skvěle, jak to umí jen ona. Chybím jí? Všechny tyhle myšlenky se ubíraly jeho hlavou a nedokázal přestat na ni myslet. O to hůře se mu pracovalo. Věděl, že kdyby tu s ním byla, rozhodně by nebyl tak roztěkaný a všechno by mu šlo lépe od ruky.
Kompozice měl z velké části k příležitosti korunovace nového panovníka hotové, ale ona závěrečná finále se mu ne a ne podařit dokončit. Byl už z toho rozmrzelý. Kdyby tu tak byla, jistě by mu nějak pomohla a případně poradila, jak by měl dané pasáže dokončit. Bez ní si připadal náhle bezradný a neuvěřitelně sám.

39. Kapitola - Nezvaný host

19. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed
Moc se omlouvám všem za tak dlouhou psací pauzu, ale byla jsem poněkud vyčerpaná jak horkem tak prací a jak to tak vypadá tak práce mi neubudude, ale naopak přibude, ale naštěstí až po mé dovolené, která mi konečně brzy začne :D

Než Antonio odjel na cesty spolu s celým císařským dvorem, zašel spolu s Nannerl do kostela ke svému panu farářovi a domluvili se, že jakmile se vrátí z cest, vydají se do kostela a oddá je. Samozřejmě, že to nebude úplně tak podle pravidel, protože církevní obřad vyžaduje ohlášky a dlouhou čekací dobu nemluvě o seminářích, které musí oba snoubenci podstoupit, ale nakonec měl Antonio pravdu v tom, že otec Schumann byl štěstím bez sebe, že jeho nejnešťastnější a nejzbloudilejší farník, nalezl spřízněnou duši.

Povídková pauza

5. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed
Ráda bych se omluvila čtenářům povídky, že dnes opět nebude. jsem nějaká vysílená (vedra mi rpostě nedělají dobře) Navíc toho mám v práci hodně, protože celý týden prakticky strávím v práci a do toho začíná budování mého bytu na plné obrátky, a z vedra se mi vaří mozek :D Moc se omlouvám. :-(
Ale nak onci srpna mám dovolenou tak nejpzději tehdy všechno napravím!!!! :-)

38. Kapitola - Zásnuby

1. srpna 2018 v 0:00 | Tahmed
Nevím zda sem i dnes kapitola povedla jsem PŘÍŠERNĚ unavená, protože jí píšu po velmi náročné pracovní směně, protože hej, pracovat v tomhle vedru je vážně o zdraví.

"Budu muset ještě sepsat nějaké dokumenty a odjet do císařské kanceláře." Podotkl, když ji o sebe odtáhl na délku paží a že to pro něj nebylo nikterak jednoduché. Nejraději by v její blízkosti zůstal až do skonání světa, ale nešlo to.
"Nebudu vyrušovat." Zamumlala jemně a odešla z jeho pracovny do svého pokoje, pravděpodobně se nechat obléknout. Jakmile zmizela z jeho zorného pole ihned se dal do korespondence. Potíž byla ovšem v tom, že jí snad viděl na každém řádku který pal. Pořád byla s ním. Bylo by snad i možná lepší, kdyby v jeho pracovně zůstala, třeba by jeho myšlenky udržely pozornost, tak jak potřeboval. Anebo také vůbec ne, ale to se nikdy nedozví.
Sepsal ony dokumenty a Nannerl jakoby snad vycítila, že je má již dokončené, přišla opět za ním. "Neruším." Zašeptala u dveří a on jí pokynul, aby vešla dál. V těch šatech vypadala tak nějak jinak, než včera, nevěděl čím to bylo, ale bylo tomu tak. Objal jí a políbil.

Povídková výjimečná pauza

29. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Omlouvám se všem drahým čtenářům,
že dnes v neděli povídka není, je mi líto,
ale jsem po úžehu a myslím, že se mi hlava brzy rozskočí
a navíc ve vysokém pracovním nasazení :D
Takže nálada na psaní jaksi není
ale nebojte se do středy vše napravím. :D

37. Kapitola - Následky

25. července 2018 v 0:00 | Tahmed
"Milost pane, je čas vstávat." Velmi časně ráno oslovil spícího Antonia jeho komorník, který byl zvyklý, že ho takto budil každý den. Jistě ho udivilo, že jeho pán není v posteli sám, ale rozhodně nedal na sobě znát, že by ho to nijak zvlášť udivilo a nedal najevo žádné své emoce. Antonio se jen zamračil, promnul si oči a řekl mu, že za půl hodiny přijde do oblékárny, ať tam na něj počká a nachystá mu ranní lázeň.
Pohlédl vedle sebe a spatřil tam ji. Spala jako anděl spadlý z nebe. Jen křídla nebeská žádná nebyla vidět a ani stopy po nich nebyly nikde znatelné. Ležela na břiše s odhalenými zády, takže bylo téměř nemožné odolat a nepolíbit je. Samozřejmě, že Antonio skutečně neodolal a začal ji jemně po zádech líbat, až dokud jí to nezačalo být nepříjemné a tak se otočila a lehla si na záda, aby se toho nepříjemného pocitu zbavila. On ale začal nanovo, protože kdo by odolal jejím odhaleným ňadrům. To už ji probudilo docela.

36. Kapitola - Společná noc

22. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitola snad potěší všechny romantické dušičky

Nannerl se vrátila do sálu a Antonio již opustil celý večírek. Netrvalo to příliš dlouho a její bratr ji chytil za loket a vedl jí stranou od onoho dění. Jeho tvář vypadala docela jinak, oproti tomu, jak se tvářil doposud. Byl rozčilený, zmatený a zdál se také nanejvýš pohoršený.
"Wolfi, copak se stalo?"
"Co se stalo? Ty se mě ještě po tom všem ptáš co se stalo?" začal syčet skrze zuby. Jeho oči byly nezvykle pichlavé, což byl skutečně neobyčejný jev. "Jak si mi to mohla udělat!"
"Nerozumím?" špitla slabounce a objala se pažemi, vůbec se jí tahle situace nezamlouvala, nerozuměla proč, se na ní její bratříček nyní tak nebetyčně zlobí, copak provedla něco strašného?

35. Kapitola - Maškarní

18. července 2018 v 0:00 | Tahmed
A opět tu máme kapitolu, kterou byh ráda věnovala té nejvěrnější čtenářce Adele. :-)

Salieri dostal opět jednu z nudných pozvánek na pořádaný maškarní bál. Neměl nejmenší zájem se tam objevit. Navíc se to mělo odehrát přesně za dva týdny, tedy ideální příležitost pro všechny snoby, nechat si ušít nové šaty a předvést se tam v tom nejlepším, a někdy také v nejhorším světle.
On ale neměl nejen náladu, ale také čas. Byl doslova zavalen prací. Chodil pozdě spát a ráno vstával nevídaně brzy. Bralo si to také svou daň. Byl více než rozmrzelý a nepřátelský, a dokonce i Rosenberg se mu už nevysmíval, ale obloukem se mu vyhýbal, protože při každé možné příležitosti, kdy se ti dva setkali, došlo k velmi nepříjemným konfrontacím, a chyběl už jen pravdu vlásek k tomu, aby došlo i na ty fyzické.

34. Kapitola - Der Tyroler Landsturm

15. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Den koncertu konečně nastal, ale jelikož Antonio moc dobře věděl, že jeho přítel Lorenzo, nebude moct večer na ono představení dorazit, protože opět něco má, rozhodl se, že ho ještě předtím navštíví.
Byl jako vždy zahrabaný pod nánosem papírů a knih ve své pracovně kde úpěnlivě pracoval. Jeho žena pobývala tou dobou v lázních, protože na ní opět zase něco lezlo. Byla věčně nemocná a jeden si říkal, kdy její lázeňská návštěva bude už poslední. Smutné, přesto tomu bylo tak.
"zdravím tě, Antonio, copak tě za mnou přivádí? Jestli sis přišel pro nějaké libreto a to sice konkrétně to, které si mi vrátil, tak lituji, už jsem ho předal jinému skladateli."
"Dobrý den i tobě Lorenzo, ne, proto jsem nepřišel. Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit."
"Inu jsem jedno ucho příteli." Pronesl vesele a opět zanořil svůj nos ke spisům, které měl před sebou.

33. Kapitola - Klavírní koncert Es dur

11. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Antonio právě seděl ve své kanceláři, když mu do ní vpadl Mozart. "Zdravím Vás, Salieri, tak jsem tady." Vpadl tam jako nezřízená střela a sedl si do křesla naproti němu. Antonio ho probodl svým pohledem.
"Ano to vidím, i já Vás zdravím, Mozarte." Zamručel a povzdychl si, jelikož se mu díky jeho nečekanému vpádu místo podpisu na úředním dokumentu pro císařskou kancelář udělala ošklivá kaňka. "A mohu začít psát znovu." Pronesl otráveně a začal si otírat ruku, kterou si bohužel při té příležitosti nešťastně umazal.
"Pardon." Pronesl vesele Wolfi a více se již omlouvat za své nevhodné chování a vyrušování nehodlal. "Chtěl jsem se zeptat, kdy budu moct nacvičovat na svém vystoupení."
"A kvůli tomu, jste zapomněl na dobré chování?" zeptal se ho zcela bez zájmu.
"Inu, něco se pro umění obětovat musí a já rád mluvím zpříma a k věci a nechci se ničím zdržovat, mohu tedy začít?"

32. Kapitola - Cublai, gran kan de 'Tartari

8. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Wolfi intenzivně pracoval na svém novém partu. Tentokrát to nebyla žádná velká opera, ale jen a pouze klavírní koncert. Nannerl upřímně řečeno velmi překvapovalo, že se vůbec Wolfi do něčeho takového pouštěl a to především, když to mělo být na společenské události, která byla pořádaná společností, jež vedl Antonio Salieri.
Nannerl zde měl jako jakousi výpomoc, která mu pomáhala uskutečnit jeho představy tím, že hrála na housle a díky tomu měl prý lepší představu o hudebním podkladu ke klavíru. Což byl samozřejmě nesmysl, protože moc dobře věděla, že Wolfi ve své hlavě slyší všechny nástroje, které v orchestru hodlá zapojit a je tedy její úloha zcela zbytečná, ale pravděpodobně chtěl trávit nějaký čas se svou sestřičkou, což se jí zdálo velmi milé.

31. Kapitola - Vídeňská premiéra

4. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitolu bych ráda opět věnovala dvěma dámám, kterým vděčím za mnohé. Adele a Lotte, kapitola jen pro vás.

Ve Vídni si svět běžel svým životem. Antonio se opět účastnil schůzky vedoucích společnosti Tonkünstler-Societät, kterou založil jeho učitel maestro Gassmann a která se starala o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků. Tuto společnost prakticky Antonio po smrti svého mentora vedl, i když tuto pozici statutárně užíval maestro Giuseppe Bonno, dvorní kapelník, který bohužel náhle skonal, vzhledem k jeho věku se to také velmi brzy očekávalo. Nikoho tedy vůbec nepřekvapilo, když se rada společnosti rozhodla zvolit právě na jeho místo Antonia.
Což nebyl jediný titul, který po Bonnovi takříkajíc zdědil. Další překvapení ho čekalo na císařské audienci, kdy byl jmenován dvorním kapelníkem, což také nikoho zcela vůbec nepřekvapilo. Tuto pozici zastával dlouhá léta jako šedá eminence, která tahá za nitky a tak věděl, do čeho jde, bohužel.

30. Kapitola - Pražský Don Giovanni

1. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Stověžaté město Praha bylo opravdovou metropolí, jaká neměla obdoby. Skutečně svému přízvisku, stověžaté město dělala čest. Nannerl sem sice neochotně, přesto s velkou dávnou zvědavosti dorazila. Nejvíce byla zvědavá na svého malého synovce Karla. A dalo by se říct, že to byla láska na první pohled. Bylo to roztomilé dítko. Velmi veselé a mazlivé. Sotva si ho Nannerl pochovala, bylo jasné, že budou téměř nerozluční.
"Vidíš to Nannerl, já ti říkal, že mu chybíš a ty si mi to nevěřila." Prohlásil naoko uraženě Wolfi a Constanze na něj nechápavě hleděla. Svou drahou ženu chytil kolem ramen a políbil jí.
Maličký byl doslova kouzelný. Měl velká veselá očka po svém otci a jemná plná ústa po své matce. Nos měl typicky Mozartovský. A ty ručičky, ach byly doslova k zulíbání.

29. Kapitola - Premiéra Salieriho

27. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Oslavy a jejich následná premiéra opery, která se měla odehrávat pod širým nebem se pomalu a nezadržitelně blížila. Byla to doopravdy neuvěřitelně velká výzva. Opera pod širým nebem? Kdo to kdy viděl? Copak žijeme v období velkého Řecka či Říma? Kdy se hrávalo jen tak venku? Dnes jsme přeci v jiné době? Pomalu uvažoval Antonio, ovšem panovníkovo rozhodnutí rozhodně změnit nemohl.
Zkoušky tedy probíhaly více než intenzivně. Samotní umělci, kteří měli ztvárnit předepsané role, byli z tohoto rozhodnutí zcela zmateni a bylo pro ně opravdu velmi náročné se přizpůsobit takovému otevřenému prostředí navíc s ne zrovna příhodnou akustikou.
Byl sice pro ně k této příležitosti postaven jakýsi improvizovaný stan, kde se hudba rozléhala, ale její zvuk byl jakýsi zastřený a místy se zdál až ztracený. Byla to neobyčejná práce, která se zdála téměř nemožnou.

28. kapitola - Čajový dýchánek

24. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Spustil se déšť, když stál Salieri uprostřed parku jako přikovaný na místě následně poté, co vedl rozhovor se slečnou Mozartovou. Stál tam ve strnulé póze s napřaženými pažemi, ve kterých ještě před pár okamžiky svíral onu ženu svého života. Déšť ho bičoval do tváře, ale on ho vůbec nevnímal.
"Antonio, mluvím na tebe?!" probral ho až hlas jeho přítele, který se tu objevil náhle z ničeho nic. "Co tu proboha vyvádíš, v tom neskutečném lijáku? Takhle akorát onemocníš. Jak dlouho už tu jsi? Myslel jsem, že si šel domů, co tu děláš?" vyptával se ho, avšak zcela marně. Nedokázal by nyní ze sebe vydat jedinou hlášku.
Došli spolu domů, kde se převlékl do suchého oblečení a mezitím mu Lorenzo nalil sklenku vína. "Povíš mi, co se ti stalo?" zeptal se ho opětovně Lorenzo, jakmile nabyl dojmu, že ho již jeho přítel poslouchá.

27. Kapitola - Popelčin polibek

20. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Myslím si, že dnešní kapitola udělá radost všem, kteří se těšili na jejich opětovné setkání.

Zahradní slavnost pořádaná u příležitosti jarních salcburských oslav, během kterých se měly odhalit jména hlavních autorů na pracích k nové opeře, probíhala v plném proudu. Opět to byla taková ta slavnost, kterou neměl Antonio vůbec rád. Byla nudná fádní a nezáživná. Plno lidí, neustále předstírajících, že jsou lepší než všichni ostatní. Něco takového bylo únavné a pod jeho úroveň. Jedinou potěchu pro něj tu představoval jeho přítel, Lorenzo, který byl jeho věčným společníkem až do jednoho okamžiku, kdy si myslel, že se pro něj celý svět zastavil.
Spatřil ji. Nebylo pochyb, že to byla ona a to hned z několika důvodů, zaprvé objevila se tam ve stejný okamžik jako Mozart, kterého měl plné zuby, a zároveň to musela být ona, protože žádná žena ať už zde či kdekoliv jinde by ho tolik nezasáhla, jako právě ona.

26. Kapitola - Salcburská návštěva

17. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Nannerl byla opět na jedné z mnoha návštěv, u své znovunalezené přítelkyně Eloizy. Byla to veselá a velmi vlídná žena. Její manžel věčně pracoval v pracovně nad účetními knihami a tak na svou drahou ženu neměl mnoho času, proto byl Nannerl velmi vděčný, že jí dělá společnost.
Nannerl k nim chodila velmi ráda a to nejen proto, že Eloiza byla opravdu úžasná společnice, díky níž zapomínala, jak špatně na tom je, ale také jí nechávala hrát v salonu na nejrůznější hudební nástroje. A tak se mohla procvičovat ve svém hraní a zároveň madam Eloiza nebyla hloupou a nechávala si dávat od ní soukromé hodiny hudby. Také jí za to platila, i když se Nannerl z počátku zdráhala.
"Má milá, dnes bych Vám chtěla něco dát." Pronesla jednou ještě před začátkem jejich hodiny hudby Eloiza a položila před Nannerl jednu obrovskou krabici. "Nebudu Vám lhát má milá, ale mě už se nelíbí, a Vám by neobyčejně slušely, jsou to jedny mé staré šaty." Pronesla, když Nannerl odkryla víko od krabice a spatřila jemně vyšívané světle modré šaty. "Pokud si dobře vzpomínám, měla jste kdysi také takové podobné, modré šaty." Dodala vesele.

25. Kapitola - Tarare

13. června 2018 v 0:00 | Tahmed
A máme tu pokračování povídky. Dnes se opět podíváme za naším Italským skadatelem do Paříže. Tuto kapitolu bych také ráda věnovala věrným čtenářkám Adele a Lotte - které mě obě velmi povzbuzují k psaní a pokračování tohoto příběhu. Děkuji dámy.

Antonio byl v den své premiéry Les Paroles více než rozmrzelý. Nejen ž se premiéra nevyvedla, dokonce to bylo takové fiasko, jaké dlouhá léta nepamatoval, naposled snad tehdy, kdy ještě byl začátečník a umělecké boty teprve nazouval.
Ještě ten večer ho však překvapila velmi milá a nečekaná návštěva. Před jeho prahem stál sám velký maestro Pierre Beaumarchais. Ten muž, z jehož námětu stvořil jeho přítel Da Ponte libreto k Mozartově Figarově svatbě.
"Dobrý večer, jestli se nemýlím, tak musíte být signor Antonio Salieri, že?"
"Dobrý večer i Vám," dodal překvapeně, ale ihned se dal zase do pořádku a zklidnil svůj dech. "Ano jsem to já."

24. Kapitola - Dopisy do Prahy

10. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Návštěva na pražské adrese za Wolfgangem, dnes byla jiná než obvykle. Dříve sršel elánem a energií. Byl doslova nadšen z toho, jak ho místní lidé milují. Všechny okolo dokonale nakazil svou dobrou náladou a dokonce i Da Ponteho přiměl se více usmívat, protože po té hádce se Salierim neměl na nic zhola náladu.
Dnes to však bylo jiné. Přesně opačné. Jindy zachmuřený Da ponte dnes přišel veselý s dobrými zprávami za Wolfgangem, který dnes seděl na svém taburetu u klavíru se svěšenou hlavou a hleděl do jakéhosi papíru.
"Dobré odpoledne přeji Vám všem." Pozdravil, jakmile vešel dovnitř. U stolku totiž seděla Constanze, která zamyšleně hleděla na svého manžela a neodtrhla od něj pohled do té chvíle, kdy je oslovil Da Ponte. V klíně měla nějaké šití, ale vůbec se mu nevěnovala.

23. Kapitola - Les Horaces

6. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnes se podíváme do podzimní/zimní Paříže :-)

Cesta se doslova neuvěřitelně vlekla. Nikdy mu snad cestování nevadilo tolik, jako právě nyní. Dalo by se říct, že z Vídně doslova utíkal. A to nejen před svou minulostí, která ho doháněla k šílenství a nejen kvůli Mozartovi a jeho sestře, ale také kvůli sobě samotnému. Už dlouho nikde necestoval, a potřeboval změnu. Bylo pravdou, že k tomu došlo velmi narychlo, opravdu to působilo jako útěk, ale co mohl také jiného dělat?
Císařská audience, o kterou sám požádal, ještě téhož rána, kdy následně odjížděl, byla neuvěřitelně napjatá, ale nakonec dokázal císaře obměkčit a ten mu ač takto narychlo, povolil odjet z Vídně, ovšem nesmí se tam zdržet příliš dlouho. Přeci jen by jeho veličenstvu příliš scházel a to především jeho opery, které má ve velké oblibě.
 
 

Reklama