Nalieri

36. Kapitola - Společná noc

Včera v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitola snad potěší všechny romantické dušičky

Nannerl se vrátila do sálu a Antonio již opustil celý večírek. Netrvalo to příliš dlouho a její bratr ji chytil za loket a vedl jí stranou od onoho dění. Jeho tvář vypadala docela jinak, oproti tomu, jak se tvářil doposud. Byl rozčilený, zmatený a zdál se také nanejvýš pohoršený.
"Wolfi, copak se stalo?"
"Co se stalo? Ty se mě ještě po tom všem ptáš co se stalo?" začal syčet skrze zuby. Jeho oči byly nezvykle pichlavé, což byl skutečně neobyčejný jev. "Jak si mi to mohla udělat!"
"Nerozumím?" špitla slabounce a objala se pažemi, vůbec se jí tahle situace nezamlouvala, nerozuměla proč, se na ní její bratříček nyní tak nebetyčně zlobí, copak provedla něco strašného?

35. Kapitola - Maškarní

Středa v 0:00 | Tahmed
A opět tu máme kapitolu, kterou byh ráda věnovala té nejvěrnější čtenářce Adele. :-)

Salieri dostal opět jednu z nudných pozvánek na pořádaný maškarní bál. Neměl nejmenší zájem se tam objevit. Navíc se to mělo odehrát přesně za dva týdny, tedy ideální příležitost pro všechny snoby, nechat si ušít nové šaty a předvést se tam v tom nejlepším, a někdy také v nejhorším světle.
On ale neměl nejen náladu, ale také čas. Byl doslova zavalen prací. Chodil pozdě spát a ráno vstával nevídaně brzy. Bralo si to také svou daň. Byl více než rozmrzelý a nepřátelský, a dokonce i Rosenberg se mu už nevysmíval, ale obloukem se mu vyhýbal, protože při každé možné příležitosti, kdy se ti dva setkali, došlo k velmi nepříjemným konfrontacím, a chyběl už jen pravdu vlásek k tomu, aby došlo i na ty fyzické.

34. Kapitola - Der Tyroler Landsturm

15. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Den koncertu konečně nastal, ale jelikož Antonio moc dobře věděl, že jeho přítel Lorenzo, nebude moct večer na ono představení dorazit, protože opět něco má, rozhodl se, že ho ještě předtím navštíví.
Byl jako vždy zahrabaný pod nánosem papírů a knih ve své pracovně kde úpěnlivě pracoval. Jeho žena pobývala tou dobou v lázních, protože na ní opět zase něco lezlo. Byla věčně nemocná a jeden si říkal, kdy její lázeňská návštěva bude už poslední. Smutné, přesto tomu bylo tak.
"zdravím tě, Antonio, copak tě za mnou přivádí? Jestli sis přišel pro nějaké libreto a to sice konkrétně to, které si mi vrátil, tak lituji, už jsem ho předal jinému skladateli."
"Dobrý den i tobě Lorenzo, ne, proto jsem nepřišel. Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit."
"Inu jsem jedno ucho příteli." Pronesl vesele a opět zanořil svůj nos ke spisům, které měl před sebou.

33. Kapitola - Klavírní koncert Es dur

11. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Antonio právě seděl ve své kanceláři, když mu do ní vpadl Mozart. "Zdravím Vás, Salieri, tak jsem tady." Vpadl tam jako nezřízená střela a sedl si do křesla naproti němu. Antonio ho probodl svým pohledem.
"Ano to vidím, i já Vás zdravím, Mozarte." Zamručel a povzdychl si, jelikož se mu díky jeho nečekanému vpádu místo podpisu na úředním dokumentu pro císařskou kancelář udělala ošklivá kaňka. "A mohu začít psát znovu." Pronesl otráveně a začal si otírat ruku, kterou si bohužel při té příležitosti nešťastně umazal.
"Pardon." Pronesl vesele Wolfi a více se již omlouvat za své nevhodné chování a vyrušování nehodlal. "Chtěl jsem se zeptat, kdy budu moct nacvičovat na svém vystoupení."
"A kvůli tomu, jste zapomněl na dobré chování?" zeptal se ho zcela bez zájmu.
"Inu, něco se pro umění obětovat musí a já rád mluvím zpříma a k věci a nechci se ničím zdržovat, mohu tedy začít?"

32. Kapitola - Cublai, gran kan de 'Tartari

8. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Wolfi intenzivně pracoval na svém novém partu. Tentokrát to nebyla žádná velká opera, ale jen a pouze klavírní koncert. Nannerl upřímně řečeno velmi překvapovalo, že se vůbec Wolfi do něčeho takového pouštěl a to především, když to mělo být na společenské události, která byla pořádaná společností, jež vedl Antonio Salieri.
Nannerl zde měl jako jakousi výpomoc, která mu pomáhala uskutečnit jeho představy tím, že hrála na housle a díky tomu měl prý lepší představu o hudebním podkladu ke klavíru. Což byl samozřejmě nesmysl, protože moc dobře věděla, že Wolfi ve své hlavě slyší všechny nástroje, které v orchestru hodlá zapojit a je tedy její úloha zcela zbytečná, ale pravděpodobně chtěl trávit nějaký čas se svou sestřičkou, což se jí zdálo velmi milé.

31. Kapitola - Vídeňská premiéra

4. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitolu bych ráda opět věnovala dvěma dámám, kterým vděčím za mnohé. Adele a Lotte, kapitola jen pro vás.

Ve Vídni si svět běžel svým životem. Antonio se opět účastnil schůzky vedoucích společnosti Tonkünstler-Societät, kterou založil jeho učitel maestro Gassmann a která se starala o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků. Tuto společnost prakticky Antonio po smrti svého mentora vedl, i když tuto pozici statutárně užíval maestro Giuseppe Bonno, dvorní kapelník, který bohužel náhle skonal, vzhledem k jeho věku se to také velmi brzy očekávalo. Nikoho tedy vůbec nepřekvapilo, když se rada společnosti rozhodla zvolit právě na jeho místo Antonia.
Což nebyl jediný titul, který po Bonnovi takříkajíc zdědil. Další překvapení ho čekalo na císařské audienci, kdy byl jmenován dvorním kapelníkem, což také nikoho zcela vůbec nepřekvapilo. Tuto pozici zastával dlouhá léta jako šedá eminence, která tahá za nitky a tak věděl, do čeho jde, bohužel.

30. Kapitola - Pražský Don Giovanni

1. července 2018 v 0:00 | Tahmed
Stověžaté město Praha bylo opravdovou metropolí, jaká neměla obdoby. Skutečně svému přízvisku, stověžaté město dělala čest. Nannerl sem sice neochotně, přesto s velkou dávnou zvědavosti dorazila. Nejvíce byla zvědavá na svého malého synovce Karla. A dalo by se říct, že to byla láska na první pohled. Bylo to roztomilé dítko. Velmi veselé a mazlivé. Sotva si ho Nannerl pochovala, bylo jasné, že budou téměř nerozluční.
"Vidíš to Nannerl, já ti říkal, že mu chybíš a ty si mi to nevěřila." Prohlásil naoko uraženě Wolfi a Constanze na něj nechápavě hleděla. Svou drahou ženu chytil kolem ramen a políbil jí.
Maličký byl doslova kouzelný. Měl velká veselá očka po svém otci a jemná plná ústa po své matce. Nos měl typicky Mozartovský. A ty ručičky, ach byly doslova k zulíbání.

29. Kapitola - Premiéra Salieriho

27. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Oslavy a jejich následná premiéra opery, která se měla odehrávat pod širým nebem se pomalu a nezadržitelně blížila. Byla to doopravdy neuvěřitelně velká výzva. Opera pod širým nebem? Kdo to kdy viděl? Copak žijeme v období velkého Řecka či Říma? Kdy se hrávalo jen tak venku? Dnes jsme přeci v jiné době? Pomalu uvažoval Antonio, ovšem panovníkovo rozhodnutí rozhodně změnit nemohl.
Zkoušky tedy probíhaly více než intenzivně. Samotní umělci, kteří měli ztvárnit předepsané role, byli z tohoto rozhodnutí zcela zmateni a bylo pro ně opravdu velmi náročné se přizpůsobit takovému otevřenému prostředí navíc s ne zrovna příhodnou akustikou.
Byl sice pro ně k této příležitosti postaven jakýsi improvizovaný stan, kde se hudba rozléhala, ale její zvuk byl jakýsi zastřený a místy se zdál až ztracený. Byla to neobyčejná práce, která se zdála téměř nemožnou.

28. kapitola - Čajový dýchánek

24. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Spustil se déšť, když stál Salieri uprostřed parku jako přikovaný na místě následně poté, co vedl rozhovor se slečnou Mozartovou. Stál tam ve strnulé póze s napřaženými pažemi, ve kterých ještě před pár okamžiky svíral onu ženu svého života. Déšť ho bičoval do tváře, ale on ho vůbec nevnímal.
"Antonio, mluvím na tebe?!" probral ho až hlas jeho přítele, který se tu objevil náhle z ničeho nic. "Co tu proboha vyvádíš, v tom neskutečném lijáku? Takhle akorát onemocníš. Jak dlouho už tu jsi? Myslel jsem, že si šel domů, co tu děláš?" vyptával se ho, avšak zcela marně. Nedokázal by nyní ze sebe vydat jedinou hlášku.
Došli spolu domů, kde se převlékl do suchého oblečení a mezitím mu Lorenzo nalil sklenku vína. "Povíš mi, co se ti stalo?" zeptal se ho opětovně Lorenzo, jakmile nabyl dojmu, že ho již jeho přítel poslouchá.

27. Kapitola - Popelčin polibek

20. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Myslím si, že dnešní kapitola udělá radost všem, kteří se těšili na jejich opětovné setkání.

Zahradní slavnost pořádaná u příležitosti jarních salcburských oslav, během kterých se měly odhalit jména hlavních autorů na pracích k nové opeře, probíhala v plném proudu. Opět to byla taková ta slavnost, kterou neměl Antonio vůbec rád. Byla nudná fádní a nezáživná. Plno lidí, neustále předstírajících, že jsou lepší než všichni ostatní. Něco takového bylo únavné a pod jeho úroveň. Jedinou potěchu pro něj tu představoval jeho přítel, Lorenzo, který byl jeho věčným společníkem až do jednoho okamžiku, kdy si myslel, že se pro něj celý svět zastavil.
Spatřil ji. Nebylo pochyb, že to byla ona a to hned z několika důvodů, zaprvé objevila se tam ve stejný okamžik jako Mozart, kterého měl plné zuby, a zároveň to musela být ona, protože žádná žena ať už zde či kdekoliv jinde by ho tolik nezasáhla, jako právě ona.

26. Kapitola - Salcburská návštěva

17. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Nannerl byla opět na jedné z mnoha návštěv, u své znovunalezené přítelkyně Eloizy. Byla to veselá a velmi vlídná žena. Její manžel věčně pracoval v pracovně nad účetními knihami a tak na svou drahou ženu neměl mnoho času, proto byl Nannerl velmi vděčný, že jí dělá společnost.
Nannerl k nim chodila velmi ráda a to nejen proto, že Eloiza byla opravdu úžasná společnice, díky níž zapomínala, jak špatně na tom je, ale také jí nechávala hrát v salonu na nejrůznější hudební nástroje. A tak se mohla procvičovat ve svém hraní a zároveň madam Eloiza nebyla hloupou a nechávala si dávat od ní soukromé hodiny hudby. Také jí za to platila, i když se Nannerl z počátku zdráhala.
"Má milá, dnes bych Vám chtěla něco dát." Pronesla jednou ještě před začátkem jejich hodiny hudby Eloiza a položila před Nannerl jednu obrovskou krabici. "Nebudu Vám lhát má milá, ale mě už se nelíbí, a Vám by neobyčejně slušely, jsou to jedny mé staré šaty." Pronesla, když Nannerl odkryla víko od krabice a spatřila jemně vyšívané světle modré šaty. "Pokud si dobře vzpomínám, měla jste kdysi také takové podobné, modré šaty." Dodala vesele.

25. Kapitola - Tarare

13. června 2018 v 0:00 | Tahmed
A máme tu pokračování povídky. Dnes se opět podíváme za naším Italským skadatelem do Paříže. Tuto kapitolu bych také ráda věnovala věrným čtenářkám Adele a Lotte - které mě obě velmi povzbuzují k psaní a pokračování tohoto příběhu. Děkuji dámy.

Antonio byl v den své premiéry Les Paroles více než rozmrzelý. Nejen ž se premiéra nevyvedla, dokonce to bylo takové fiasko, jaké dlouhá léta nepamatoval, naposled snad tehdy, kdy ještě byl začátečník a umělecké boty teprve nazouval.
Ještě ten večer ho však překvapila velmi milá a nečekaná návštěva. Před jeho prahem stál sám velký maestro Pierre Beaumarchais. Ten muž, z jehož námětu stvořil jeho přítel Da Ponte libreto k Mozartově Figarově svatbě.
"Dobrý večer, jestli se nemýlím, tak musíte být signor Antonio Salieri, že?"
"Dobrý večer i Vám," dodal překvapeně, ale ihned se dal zase do pořádku a zklidnil svůj dech. "Ano jsem to já."

24. Kapitola - Dopisy do Prahy

10. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Návštěva na pražské adrese za Wolfgangem, dnes byla jiná než obvykle. Dříve sršel elánem a energií. Byl doslova nadšen z toho, jak ho místní lidé milují. Všechny okolo dokonale nakazil svou dobrou náladou a dokonce i Da Ponteho přiměl se více usmívat, protože po té hádce se Salierim neměl na nic zhola náladu.
Dnes to však bylo jiné. Přesně opačné. Jindy zachmuřený Da ponte dnes přišel veselý s dobrými zprávami za Wolfgangem, který dnes seděl na svém taburetu u klavíru se svěšenou hlavou a hleděl do jakéhosi papíru.
"Dobré odpoledne přeji Vám všem." Pozdravil, jakmile vešel dovnitř. U stolku totiž seděla Constanze, která zamyšleně hleděla na svého manžela a neodtrhla od něj pohled do té chvíle, kdy je oslovil Da Ponte. V klíně měla nějaké šití, ale vůbec se mu nevěnovala.

23. Kapitola - Les Horaces

6. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnes se podíváme do podzimní/zimní Paříže :-)

Cesta se doslova neuvěřitelně vlekla. Nikdy mu snad cestování nevadilo tolik, jako právě nyní. Dalo by se říct, že z Vídně doslova utíkal. A to nejen před svou minulostí, která ho doháněla k šílenství a nejen kvůli Mozartovi a jeho sestře, ale také kvůli sobě samotnému. Už dlouho nikde necestoval, a potřeboval změnu. Bylo pravdou, že k tomu došlo velmi narychlo, opravdu to působilo jako útěk, ale co mohl také jiného dělat?
Císařská audience, o kterou sám požádal, ještě téhož rána, kdy následně odjížděl, byla neuvěřitelně napjatá, ale nakonec dokázal císaře obměkčit a ten mu ač takto narychlo, povolil odjet z Vídně, ovšem nesmí se tam zdržet příliš dlouho. Přeci jen by jeho veličenstvu příliš scházel a to především jeho opery, které má ve velké oblibě.

22. Kapitola - Nešťastná nevěsta

3. června 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitola nás zavede jak jste si již mohli všimnout dle názvu na jednu velmi veselou svatbu.

Da Ponte nemohl uvěřit tomu, že i když Figarova svatba byla přijata a mělo dojít na brzká další následující představení, Wolfgang nelenil ani chviličku a ihned sovu štaci na týden přerušil. Nemohl vůbec pochopit proč. Nerozuměl tomu, jak jen může vídeňské publikum takto dráždit, copak neví, čeho jsou schopní a jací to jsou snobové?
Už tak si u aristokracie udělal vroubek tímto námětem, takhle dráždit hada bosou nohou, to nevěstilo nic dobrého. Když však navštívil Mozartův dům, ihned pochopil, proč došlo k tak náhlé změně.
Nejen že jen našel s téměř zabalenými cestovními věcmi, ale také tam seděl ruku v ruce jeden nepředstavitelný páreček. Mozartova sestra v ruku v ruce s hrabětem ze Sonnenburgu. Byl to vskutku bizarní páreček, vezmeme-li v potaz také jejich příběh na pozadí toho všeho.

21. Kapitola - Premiérový večer

30. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitolu bych ráda věnovala drahé Lotte která se blíží ve sévm prozatimním studiu k závěru :-) Držím tedy palce. Snad si u této kapitolky odpočine. :-)
Nikdo z rodiny Weberových ale ani Mozartových nemohl uvěřit svým očím, když se uprostřed večera na prahu domu objevila Wolfgangova sestra. A nejvíc ze všech tomu nemohl uvěřit právě on. Samozřejmě že nikdo neváhal ani okamžik a ihned byla uvedena do domu a všechny pohledy se stáčely směrem k ní. Samozřejmě, že všechny přirozeně zajímalo, co se jí asi tak mohlo přihodit, když se v tuto hodinu objevila právě zde, místo toho, aby byla i nadále ukrytá v sídle dalo by se říct rodinného nepřítele a tím pádem být v bezpečí před svým snoubencem, za něhož se rozhodně provdat nehodlala.
Bylo pravdou, že se Wolfgangovi ono spojenectví se Salierim nelíbilo ani za mák, ale pro svou sestru byl ochoten odhlédnout od jejich vzájemné rivality, která byla především ze Salieriho strany a tím pádem zajistit pro svou sestřičku dočasný azyl.

20. Kapitola - Poslední sbohem

27. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitolu bych chtěla věnovat věrné čtenářce Adele, která se nyní trápí se zkouškovým obdobím.
Sotva otevřela oči, rozbolela jí hlava a moc dobře věděla, proč tomu tak je. Valnou většinu noci totiž proplakala. Také sama sobě celou dobu nadávala, že nemá vlastně důvod plakat, neměla mu zkrátka nic z toho věřit, být naivní a podobně. Ovšem druhá její část, jí zase říkala, že mu prostě podlehnout přímo musela, protože dejme si ruku na srdce, která žena v jeho okolí po něm kdy netoužila. Od jeho žaček začínaje až po primadony toužící vystupovat výhradně v jeho operách a jí konče a nevyjímaje.
V životě si ovšem nepřipadala víc zneužitá a podvedená. Nechtělo, sej í vůbec vylézt z postele, ale nějakým zázrakem se donutila vstát. Ani si nezazvonila na komornou a oblékla se sama. Ona přesto přišla, sice později, ale přišla a netvářila se zrovna nadšeně, že se Nannerl oblékla bez ní, ale pomohla jí se alespoň učesat a upravit.

19. Kapitola - Noční zahrada

23. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Nannerl se probudila do zamračeného dne, přesto jí tato informace nikterak nevadila. Pár okamžiků na to, co otevřela své oči, ji uvítala její komorná a pomohla jí obléknout se do šatů. Už si téměř odvykla na práci komorné, zatímco bydlela s Wolfim u Weberových, kde byly závislé jedna na druhé, aby si s touto ranní obtíží vzájemně vypomohly.
Jít ovšem na snídani byl pro ni nepředstavitelný problém, jelikož se sama minulou noc přesvědčila o tom, že není radno pokoušet se zorientovat v těchto prostorách. Byla proto nesmírně šťastná, když se jí přede dveřmi objevil Alfonso, který se ochotně nabídl, že jí doprovodí do salonu na snídani.
Byla mu opravdu nesmírně vděčná a také byla ráda, že se nevyptával na včerejší večer. Ostatně do toho mu beztak nic nebylo, přesto si připadala poněkud provinile.

18. Kapitola - Rána sblížení

20. května 2018 v 0:00 | Tahmed
"Možná jste opravdu do mě viděla." Pověděl a svůj rukáv si sesunul níž. Všimla si toho. A také si nezapomněla vzpomenout, že ho v divadle přistihla s dýkou v ruce a ranou na dlani ruky druhé. Pousmála se a rozhlédla se po místnosti. Její pozornosti nemohl ujít portrét překrásné ženy visící nad krbem.
"Hádám, že to má co společného s onou dámou, že?" zašeptala, přesto ji slyšel.
"Má manželka." Zamumlal jemně.
"Je velmi krásná."
"Byla." Zašeptal a jejich pohledy se střetly. "Zemřela před lety."
"To je mi líto, upřímně." Zamumlala slabě a sklopila zrak.
"Věřím Vám."
"To proto jste pořád takový?" zeptala se ho náhle zcela bez rozmyslu.
"Jaký, podle Vás jsem?"

17. Kapitola - Zakletý zámek

16. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Constanze pomohla Nannerl sbalit všechny věci, které by případě mohla potřebovat a nesouhlasně vrtěla přitom všem hlavou. Tenhle nápad s tím, aby bydlela u nějakého cizího muže, a ještě ke všemu takového, který jim škodil, kudy jen chodil, to se jí prostě nelíbilo.
Jenomže Wolfi se tak rozhodl a tak i když nesouhlasila, nemohla vůči tomu nijak zvlášť protestovat. Da Ponte se navíc zaručil s tím, že jí tam doprovodí a na všechno dohlédne, aby nemusel mít Wolfi obavy. Protože Wolfi do jeho domu rozhodně vstoupit nehodlal. Přestože tam posílal svou milovanou sestřičku. Také k tomu měl své důvody, které byly zcela zřejmé, a sice že by to bylo nanejvýš podezřelé pro možné náhodné kolemjdoucí, kteří by si toho mohli všimnout. Tohle se Constanze také zrovna dvakrát nezdálo, ale opět musela se se vším smířit a věřit Da Ponteho úsudku a správnému jeho jednání.
Navíc tu byl ještě další věc, která jí přiměla se tohoto všeho účastnit, a sice ona skutečnost, že v domě Salieriho jí skutečně nikdo hledat nebude. Koho by taky napadlo hledat Mozartovu sestru v domě jeho nepřítele.
Wolfi se dušoval všem přítomným, že díky spolupráci Salieriho na onom díle, které zpracovávali, bude mít alespoň pro ostatní případně možnou záminku navštívit jeho dům, a tím pádem navštívit i svou sestru.

16. kapitola - Společná práce

13. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Byl to už měsíc od doby kdy Nannerl navždy opustil její otec. Wolfi byl plně zaměstnán prací na opeře v divadle, kde už se blížil ke konci a své premiéře. A ona? Byla teprve schopna odložit smuteční šat, ale černé barvy se tak úplně ještě nevzdala. Oblíkla si své oblíbené šaty ze Salzburgu, které měly černý korzet a do vlasů si zapletla černou stuhu. Vlasy si pouze spletla do copu, na nějaké složitější účesy neměla pra nic náladu.
Constanze se pomalu ale jistě připravovala na příchod potomka a tak jí Nannerl ochotně pomáhala s vyšíváním oblečků, pro to maličké. To bylo vlastně to jediné, na co se tu všichni těšili. Konečně po období umírání, přijde také doba zrození. Ono se to tak také říká, že když jeden odejde, nový přichází.
Oblečení šily z neutrální bílé ale Constanze přesto doufala, že se jí narodí holčička. Snila o ní. Wolfi, jako typický muž si zase pro změnu přál chlapce. Nannerl to příliš nevnímala, jen se pokoušela zaměstnat ruce a mysl, aby nemusela své myšlenky ubírat směrem ke vzpomínkám na otce.

15. Kapitola - Spi anděli můj

9. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Jak jen tohle mohl její bratr dopustit, to Nannerl nemohla pochopit. Celou dobu, co byla pryč, její otec ležel na smrtelné posteli a ona o ničem neměla nejmenší potuchy. Proč jí bratr nezavolal zpět, jakmile odešla? Co ho vedlo k takovému kroku? Mohla tu přeci být. Mohla se o nemocného otce postarat. Její bratr se určitě nechoval tak úplně nezodpovědně a jistě se otci postaral o nějakou tu péči. Jen doufala, že to nenechal na nebohé Constanze, ta byla přeci těhotnou a sama potřebovala, aby se o ní někdo postaral.
Jakmile však dorazila do Wolfgangova bytu, bylo jí okamžitě jasné, že její černé myšlenky se naplnily. O otce bylo skutečně dobře postaráno, ale jediný kdo o něj pečoval, byla právě ona zmíněná Constanze v již značně požehnaném stavu. Nannerl jen z obtížemi přemáhala zoufalství.
"Papá." Promluvila na něj a vzala si od Constanze vlhký kus látky, aby otci setřela pot z čela. Byl mrtvolně bledý. Bála se, že přišla již pozdě až do okamžiku, kdy otevřel své vlídné oči.

14. Kapitola - Figarova svatba

6. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Dnešní kapitolu bych ráda věnovala věrné čtenářce Adele :-)

Uplynuly dva měsíce od oné krvavé události v sídle Salieriho, při kterých byl přistižen Da Pontem, který mu následně ony zájmové aktivity zarazil. Da Ponte z něj sice nevyloudil, proč to pro všechno na světě udělal, ale byl rád že toho zanechal.
Salieriho ruka se tedy již zcela zahojila a zůstaly mu po oněch událostech jen hluboké ošklivé jizvy, které mu poměrně komplikovaly hraní. Takže se rozčiloval, když komponoval, protože mu to nešlo už tak dobře jako dřív. Mohl si ale za to sám a tak polykal zlost sám za sebe. Občas měl i pocit, že by nebylo od věci tu ránu zase otevřít a třeba se pak zahojí o něco lépe, ale vzhledem k tomu, že slíbil Da Pontemu, že se už ostrých věcí podobným způsobem ani nedotkne, tak od té myšlenky ustoupil. Napil se, aby zklidnil svůj dech a rozhodl se, že bude hrát i přes bolest a křeč v ruce.

13. kapitola - Svatba

2. května 2018 v 0:00 | Tahmed
Uplynul týden od onoho večera, kdy měl to štěstí nebo spíš lépe řečeno smůlu, že vezl domů slečnu Mozartovou. Nannerl jak jí láskyplně oslovoval Mozart a jak si také při několika příležitostech všiml, také i ostatní členové rodiny. Nannerl. Zvláštní oslovení, ale perfektně vystihující. Zní tak lehce a zvučně a přesně takovou byla i nositelka onoho oslovení.
Ten večer se mu do jeho myšlenek doslova vypálil jako nějaký cejch. Nedokázal si z hlavy vymámit její tvář. Její lesklé oči plné slz, z blížícího se zoufalého manželství, do něhož byla nucena, vzhledem ke svému postavení. Doufal, že ještě bude mít nějakou příležitost se s ní zase vidět. Že bude opět nějaký nudný večírek, na který by šel jen pod záminkou aby jí mohl opět spatřit. Sám sebe nepoznával. Lidé a ženy především mu byly v posledních letech zcela lhostejné, nepočítaje jeho žákyně, které k němu chodily výhradně na zpěv či hru na cembalo. Věděl o několika z nich, které možná snad i doufaly, že jednoho dne jeho ledové srdce poroztaje a ony si ho získají. Portrét jeho manželky visící nad nimi jako Damoklův meč jim to ovšem neusnadňoval a dokonce si všiml, při několika příležitostech, že ho některé z nich nenávistně probodávají.

12. kapitola - Přátelství

29. dubna 2018 v 0:00 | Tahmed
Byla bledá, ale její oči byly neskutečně intenzivní a až prosebné. Hlas měla však pevný, a silný. Rozhodně se nepodobal tomu slabému hlásku, který slyšel před pár okamžiky. Hrabě se od ní trochu odtáhl, ovšem netvářil se zrovna nadšeně, když zjistil, koho oslovila. Jistě s tímhle nepočítal. Niko s tímhle nepočítal.
"Dobrý večer." Pozdravil. Sám sebe překvapil tím, jak zhrublý je jeho hlas. "Slečno Mozartová, jistě mne omluvíte, ale nemám sebemenší tušení, o čem to mluvíte. Zač byste mi měla děkovat?" měl dojem, že jí jeho slova ranila. Alespoň tak se mu to zdálo v prvním okamžiku. Svým způsobem si musel v hlavě následně vynadat. Ona ho jistě brala jen jakousi naději na ukončení této pro ni krajně nepříjemné situace.
"Ale Vy to jistě víte, maestro." Mluvila dál, cítil z jejího hlasu jistou nejistotu, ale následně se upevnil. "Bratr mi řekl, co jste pro mne a mého papá udělal. A jsem Vám nesmírně vděčná."
 
 

Reklama